Článek
Už její loňské vystoupení v pražském klubu Roxy patřilo mezi koncertní události roku, nadto se o jejím renomé zhusta píše v zahraničním tisku, přičemž pozvání na společná turné od Foo Fighters, Muse nebo U2 hovoří sama za sebe.
Trojici ze skotského Kilmarnocku dobře znají i čeští fanoušci. Na první oficiální den Rock for People se na ni přijelo podívat na třiadvacet tisíc příznivců, kteří vytvořili během vystoupení velmi vřelou atmosféru.
Zpěvák Biffy Clyro Simon Neil poskytl před koncertem Právu rozhovor. O dvacátých narozeninách festivalu Rock for People například řekl: „Dvacet let je dlouhá doba. Naše kapela bude slavit dvacáté narozeniny příští rok, my a Rock for People jsme tedy zhruba stejně staří, takže se už můžu trochu porovnávat. Vzpomínám si, jak jsme začínali úplně od nuly. Potom jsme poprvé hráli na letních festivalech, hráli jsme na nejmenších pódiích. Měli jsme ale motivaci dělat víc, abychom se vyšvihli. A hele, za chvíli to také bude dvacet let, co existujeme. Takže jen tak dál.“
Tom Odell mile překvapil.
Samotné vystoupení kapely bylo naprosto strhující. Potvrdila, že živé verze jejích písní jsou mnohem dravější než verze albové, i to, že zažít její koncert znamená totálně propadnout kouzlu rockové hudby. Biffy Clyro totiž dovedou napsat i odzbrojující melodie a naprosto netuctové balady.
Potěšil i Tom Odell
Příjemným překvapením čtvrtečního nočního programu byl britský zpěvák Tom Odell. Když totiž hraje naživo s kapelou, vytrácí se z jeho písniček určitá ufňukanost, jež postihla jeho první album. V jeho kompozicích jsou blues, soul, folk i pop, jeho provedení je bytostně muzikální a on sám je na pódiu nesmírně sympatický a s pianem jako svým hlavním nástrojem si rozumí.
Manu Chao byl hvězdou Rock for People už v roce 2006. Letos jí měl být také, jeho koncert trval bezmála dvě hodiny. Problém ale je, že jak začal, tak skončil. Dobře se na jeho směsku world music, rocku i reggae tančí, nicméně po dvaceti minutách je to přece jenom kapku stereotypní.
Steven Seagal hrál prostě blues.
A Steven Seagal po půlnoci? Dorazil se zpožděním, přilákal pod pódium davy lidí, ale jakmile spustil, s přibývajícím časem se počet diváků rapidně snižoval. Seagal totiž hraje blues, toť vše. Není novátorský, vynalézavý ani bůhvíjak instrumentálně zručný. Velice ho to ale baví, což je koneckonců silný mandát k tomu blues hrát.
Rock for People pokračuje 4. července dalším programem. Jeho největšími esy jsou britští Madness, američtí The Afghan Whigs a naši Chinaski.