Spousta hudebníků si občas posteskne, že ze světa zná jen letiště, hotely a pódia. Vy jste se rozhodla své Total World Tour pojmout velkolepěji. Můžete to přiblížit?

Každý rok trávím hodně času na turné a mám stejný problém. Nedaří se mi města, v nichž se právě nacházím, takříkajíc prožít. Také mě trápilo, že všechna takzvaná světová turné vynechávají mnoho zemí.

Jasně, jsme muzikanti a cestujeme po světě nejen proto, abychom dostali svou hudbu k lidem, ale i proto, abychom za to dostali zaplaceno. Je to naše obživa. V takovém případě se ale dostaneme jenom do zemí, které si nás mohou takzvaně ekonomicky dovolit. Přemýšlela jsem o tom, jestli je to fér.

Na co jste přišla?

Že každý člověk je stejně důležitý a žádný stát na světě není důležitější než ostatní. Pro mě je hudba klíčová, je mou životní inspirací, něco jako lék. Ptala jsem se, jak je možné, že do nějaké země na turné nikdo nikdy nepřijede. V Africe jsou země, do kterých nikdy nikdo zpívat nejel. Takže to byl jeden důvod.

Jaké byly další?

Druhá věc je osobní zájem. Chytlo mě to. Chci vidět svět. Chci vidět, co se děje, slyšet různé zvuky a nechat se jimi inspirovat. Řekla jsem si, že nestačí nasednout do letadla, přesednout do auta a nechat se dovézt na koncert a pak zase na letiště. Chci potkávat lidi a tvořit hudbu s místními. A chci se od nich učit věci, které neznám.

Rozhodla jsem se také v každé zemi navštívit jednu charitu. Upřímně řečeno, mám za sebou začátek turné a tahle část je nad vším ostatním. Je pro mě nejzajímavější. Jediné, co musím dělat, je sledovat lidské bytosti v jejich nejlepší podobě. I díky tomu lépe poznám zemi, protože se chodím na projekty osobně podívat a přitom vidím, jak lidé žijí. Je to pozitivní turné.

Co pro vás byl zatím nejsilnější zážitek?

Z hudebních spoluprací jsem si nejvíc užila tu s umělkyní Oum v Maroku. Úžasný byl i muž jménem Bholoja ve Svazijsku. Z dobročinných projektů mě zatím nejvíc okouzlila návštěva favel v Sao Paulu. Jela jsem do místa, o kterém se říká, že je nejnebezpečnější ve městě. Všichni mě od toho odrazovali. Já si říkala, že když tam žijí lidé, musí tam být i jejich srdce. Nevěřím, že mohou být na místě, kde žijí tisíce rodin, všichni příšerní a zlí. Mohla jsem se mýlit, ale chtěla jsem tam být. Našli jsme ve favele studio. Šli jsme do něho, dali tamním lidem naši hudbu a snad i trochu světla. Myslím, že takové věci mohou dávat naději.

Pak jsme šli dál a našli školu, kterou vedou dívky odněkud z Evropy. Přišlo mi úžasné, že přijely z daleka, aby pomáhaly. Zamilovaly si místní lidi a viděly, že tam je problém, se kterým nikdo nic nedělá. Okolí jejich maličké školy je vymalováno všemi barvami duhy. Je to tam kouzelné.

Jak těžké je takové turné zorganizovat?

Nemám už manažera v pravém slova smyslu, starám se o sebe sama. Ale mám štěstí na dobrý tým. Máme domluvenou spoustu koncertů a další se domlouvají během cest. Nemám to zatím naplánované až do konce. Zaměstnávám lidi různých profesí. Je to lepší než mít jednoho univerzálního manažera. Každý má svůj úkol. Když se podaří domluvit koncert, zjistíme, kde se koná a co pozoruhodného je v okolí místa konání. Někdy za pěknými projekty cestujeme i několik hodin, jindy je to ve stejném městě.

Připouštíte si, že existují země, do kterých se například kvůli válce nedostanete?

Jistěže jsem o tom přemýšlela. Mluvím o svém turné s blízkými lidmi, a protože jim na mně záleží, říkají mi, že do některých zemí nesmím jezdit, že to není možné.

Když jsem byla malá holčička, máma s tátou mi říkali, že slovo nemožné by se nemělo používat, že nic není nemožné.

Věřím, že kde jsou lidé, je i dobrota a hudba. Vím, že se můžu vydat všude. Jistěže je velmi složité cestovat do zemí, kde se válčí, ale lze to. Každý si zaslouží hudbu, to platí v dobách nouze dvojnásob.

Máte časový plán?

Chtěla bych to zvládnout za dva a půl roku. Nepojímám to jako prázdniny, je to turné jako každé jiné. Chci jen víc potkávat lidi a poznávat svět. Beru to jako práci a cíl. Chci šířit trochu lásky, něco se naučit a pak se posunout dál.

V současné době zároveň pracujete na svém sedmém albu. Jak jste daleko?

Chystáme ho. Máme toho poměrně dost, většina hudby je kompletní. Ale chceme různé části ještě dopracovat, třeba přidat trochu smyčců a další drobnosti. Ještě to tedy bude chvíli trvat. Vidím to buď na konec roku, nebo začátek dalšího.

Myslíte, že na desku přidáte písničky inspirované zážitky z aktuálního turné?

Určitě ano. Ale uslyšíte na ní hlavně písničky, které jsou inspirovány posledními pěti lety mého života. Tak dlouho na nich pracuju.

Hodně z nich vzniklo na cestách po Evropě. Jezdila jsem v karavanu se svými dvěma psy a bývalým partnerem. Jedna písnička je jasně inspirována tou cestou. Nebo na desce bude skladba o jednom páru, který jsme na tom výletě potkali. Vždycky píšu o svém životě a zážitcích. Je to pak, jako když otevřu deník. Stejně tak uslyšíte v mých písních o současných dobrodružstvích.