Článek
Galerie sestavila expozici z vlastních zdrojů – rozsáhlého grafického cyklu Čtyři příběhy bílé a černé a studijní kresby Vanoucí modře. Z Národní galerie si vypůjčila i stejnojmenný obraz, který působí jako exkluzivní bonus. A to doslova, protože dílo vévodí majestátnímu prostoru galerie.
Á propos, prostor. Jeho smysluplné využití podtrhuje celkový umělecký dojem. V rozlehlém sále, který je prodchnutý světlem, trůní na konci bílý panel. Na něj nechal kurátor umístit olej Vanoucí modře II a vedle malý kvaš Studie pro Estérel. Obě díla jsou si výrazově podobná a pozorovatel může srovnat malířovu původní ideu a její definitivní ztvárnění.
Kupkova schopnost vytvořit i z abstraktní plochy smysluplný celek je obdivuhodná. I když zrovna nejste milovníkem nefigurativní torby, můžete si v tomto případě najít na obrazech určité záchytné body. Malíř vlastně maže ostrou hranici mezi abstraktnem a konkrétnem. Lépe řečeno, oba na první pohled nesourodé umělecké styly nenásilně sbližuje.
Kromě toho dokáže zaujmout i volbou barev. Jeho modrá hladí po duši. Evokuje hebkou hladinu moře, které vlnami vytváří roztodivné křivky. Fialová zase připomíná vadnoucí soumrak a zelená tajemnou vodní hlubinu. Právě tajemství dělá Kupkovy obrazy tak interesantními.
Totéž lze říci i o jeho grafické tvorbě. Je až dech beroucí, jak si uměl poradit s kontrastem černé a bílé plochy. Jak je dokázal proplétat a vytvářet z nich výtvarné dílo. Stylově se pohyboval mezi kubismem, surrealismem a abstrakcí.
K dílu Františka Kupky si je třeba najít cestu. Jeho díla nejsou láskou na první pohled. Spíše nejprve osloví tak trochu nenápadně, až plaše. Přesto okamžitě vycítíme, že stojí za to, nechat se jimi esteticky obloudit.
| František Kupka: Vanoucí modře |
|---|
| Oblastní galerie Liberec, do 14. září |