Vytiskne si Evropská kosmická agentura základnu na Měsíci na 3D tiskárně? Má svět místo nám dobře známých čtyř rozměrů (tří prostorových a jednoho časového) jedenáct – tedy deset plus jeden?

A jak vlastně uzrával „sluneční“ skandál? Dostane se miniaturizace do fáze, kdy narazí na hranici atomu? Je náš vesmír konečný a obalují ho slupky takzvaného multivesmíru?

Milan Bauman, mimořádně obratný a cílevědomý popularizátor vědy, se rozhodl čtivě a poutavě na tyto otázky odpovědět, přesněji řečeno načrtnout část, možná zlomek, odpovědí. A to mimořádně čerstvými poznatky, přičemž neváhal vtáhnout do vyprávění i své recenzenty.

V době nakloněné zjednodušování až banalitám se Pohyblivé obzory čtou skoro jedním dechem jako zručně vystavěná detektivka nebo strhující thriller. Možná i proto, že autor ani své poznatky ani hypotézy nevnucuje. A to není málo.