Ivan Balaďa se narodil 1. ledna 1936 v Bratislavě. V letech 1959-1961 tam pracoval jako režisér v Československé televizi. V roce 1964 ukončil studium režie na pražské FAMU. V roce 1960 natočil první televizní zpracování Mňačkova románu Smrť sa volá Engelchen, další léta strávil v Čs. armádním filmu, kde režíroval dokumenty. Zároveň pracoval pro televizi.

V hraném filmu dostal však jeho dynamický vizuální styl příležitost až v Arše bláznů natočené podle jedné z Čechovových povídek. Výroba snímku byla po nástupu normalizačního vedení Čs. filmu zastavena, nedokončený materiál uzavřen do trezoru a režisér jako „ultrapravicový živel” roku 1970 vyhozen z armádního filmu a postižen zákazem tvorby pro film i televizi. Práce na Arše bláznů se uzavřely až po dvaceti letech, vůbec poprvé byl snímek představen v sekci Filmy osvobozené na MFF v Karlových Varech v červenci 1990.

Největší z Pierotů

Ivan Balaďa se zatím nuceně uchýlil na čas k divadlu, kde režíroval (Liberec, Ústí nad Labem, Šumperk, Brno, Pardubice). S rokem 1987 se dostavila možnost natočit další hraný film, pak více než čtyři roky připravoval a natáčel v česko-německé koprodukci pětidílný televizní seriál podle románu Františka Kožíka Největší z Pierotů (1990). Do titulní role tehdy obsadil Vladimíra Javorského, který propůjčil postavě Jeana-Baptisty Gasparda Deburaua svou tvář i své srdce.

Od televizní inscenace Otec (1994) se znovu realizoval jen v divadle. V letech 1993-1995 působil Ivan Balaďa jako šéf činohry v Olomouci, od roku 1995 do roku 2001 jako režisér Městského divadla Zlín.