Hledání jeho obsahu bylo ale dramatické. Nejprve měl vyjít záznam z posledního turné, potom se na něm chtěla vypořádat s rozchodem se zpěvákem Markem Anthonym a následně to měla být směska pocitů z toho, že má nového přítele. Kdyby ji tanečník Casper Smart neopustil, bylo by to další banální vyznání lásky. On ji ale opustil, takže je to nakonec tematický mix.

Přestože Lopezová dostala za svá předešlá alba za uši kvůli tomu, že se podvolila povrchní taneční atmosféře a vsadila na laciný rytmus a zvukové pozlátko, od této hudební řeči neodešla. Album zahajují unavený dubstep, syntezátorový taneční pop a rapové hostování T. I. v titulní písničce A. K. A., tedy ta nejméně zajímavá forma popu. Podobně stylově spletené jsou Acting Like That, v níž hostuje Iggy Azalea, a Booty s přítomností rappera Pitbulla.

Taneční rytmus provází samozřejmě i další skladby, vysloveně infantilní je pak I Luh Ya Papi s dívčími rýmy plnými frází. Lépe vyhlížejí Emotions, So Good nebo Worry No More, v nichž stojí afektovaný dramatický zpěv Lopezové v příkrém kontrastu s elektronickým hudebním pozadím a působí to alespoň trochu vzrušujícím dojmem.

Balada Let It Be Me je naopak příjemná pro zvuk akustické kytary, a ukazuje navíc, že když Lopezová při zpěvu takříkajíc netlačí na pilu, je její výraz uvěřitelný, dokonce i v části, kde zpívá ve vyšších polohách a dramaticky.

A. K. A. je nicméně nevyrovnané album ženy, která vždy musí spoustu energie vynaložit na to, aby jí bylo vůbec uvěřeno, že je zpěvačka. Nezbývá jí pak už tolik na upřímnou popovou výpověď ani smysluplnější texty.

Jennifer Lopez: A.K.A.
Universal Music, 36.20

Celkové hodnocení: 45%