Příběh vztahu kurtizány Ley de Lonval k synovi její kolegyně Charlotty Pelouxové je pro večery pod letní oblohou dobrou volbou. Ondruchova dramatizace se pohybuje na tenké hranici mezi jiskřivou ironií a sladkobolným sentimentem, přičemž to druhé ke konci zesílí a v zbytečně umluveném závěru hra bohužel v sentimentu zcela beznadějně utone.

Pavel Ondruch jako téměř všichni režiséři vlastního textu nemá od látky patřičný odstup, chybí tu práce zkušeného dramaturga, který by uhlídal vyváženost obou poloh i délku textu.

Leu de Lonval ztvárňuje herečka Chantal Poullainová jako zkušenou krásnou ženu s vysokou inteligencí i schopností sebereflexe. Její vztah k „Chérimu“ je uvěřitelný, její Lea má ženský šarm a sex-appeal, byť jí v tom příliš nepomáhají jistě krásné, leč objemné kostýmy, skrývající hereččinu štíhlou postavu. A její „sexy“ francouzština míchaná do češtiny postavu příjemně ozvláštňuje.

Méně pochopitelné je, co ji vlastně na Fredovi tak přitahuje, když text i režie vede herce Igora Orozoviče k jednostrunné poloze rozmazleného a lehkomyslného fracka, víc dítěte než muže, jehož okouzlení Leou lze uvěřit jen stěží. Je mu víc pečovatelkou a vychovatelkou než ženou.

V roli Fredovy matky se na divadelní prkna vrátila Regina Rázlová a je to návrat šťastný. Její Charlotta je plnokrevná a vrstevnatá postava s velkou dávkou humoru. V první polovině je její komediální nasazení až na samé hranici únosnosti, zato v druhé polovině prohlubuje Charlottu o mnoho dalších, nečekaných a krásných odstínů.

Kurtizána je tip na příjemně strávený letní večer, který si užijí hlavně ženy, zasmějí se, zcela jistě se i dojmou. Konec konců, co od divadla letních nocí chtít víc.

Pavel Ondruch: Kurtizána
Dramatizace a režie: Pavel Ondruch, dramaturgie: Tereza Karpianus, scéna a kostýmy: Zuzana Mazáčová, hudba: Pavel Trojan jr., světová premiéra 19. 6. na Letní scéně Divadla Ungelt.

Celkové hodnocení: 75%