K oslavě české hudby zvolili dvě duchovní díla z pera současného skladatele Jana Klusáka (1934) a Jana Křtitele Vaňhala (1739 - 1813). Repertoár je to jen zdánlivě kontrastní - Malou ranní mši složil Kusák v roce 1957 v posledním ročníku studia na Akademii múzických umění (AMU) a kompozice velmi výrazně čerpá z jeho tehdejšího okouzlení klasicismem i neoklasicismem, především tvorbou Stravinského, Janáčka a Martinů. Vaňhalovo Stabat mater je pak jedním z vrcholných děl českého klasicismu. Obě skladby tak spolu stylově ladí a výrazově představují pozoruhodný posluchačský kontrast mezi hravě mladistvou mší a závažným obsahem planktu Panny Marie nad ukřižovaným synem.

Orchestr PKF pod taktovkou Petra Louženského hrál obě skladby s velkým zaujetím i smyslem pro Klusákovy stylové názvuky blížící se téměř citacím, od Kühnova dětského sboru bych v případě Klusákovy mše kromě tradiční čisté intonace i dokonalé sezpívanosti očekávala větší pěvecký elán, hravost a výrazové rozlišení jednotlivých částí mše.

U Vaňhalova Stabat mater bylo patrné, že jde o skladbu, který má sbor spolehlivě zažitou, ale i zde by se dalo ještě zapracovat na výrazu a deklamaci textu, aby bylo patrné, že děti v každém okamžiku opravdu vědí, o čem zpívají. Závěrečná fuga Amen byla v podání sboru velmi působivá a suverénně interpretovaná. Sóla ve Vaňhalově Stabat mater přednesly Marie Fajtová a Stanislava Jirků spolehlivě, v případě první z nich ale rovněž s problematickou srozumitelností textu. Přitom Plečnikův chrám je na rozdíl od jiných duchovních prostor vůči hudebním produkcím akusticky velmi příznivý.

V průběhu koncertu se konala i malá slavnost - dlouholetému sbormistru Kühnova dětského sboru a pedagogovi AMU, profesoru Jiřímu Chválovi, byla předána Zlatá medaile AMU za dlouholetý přínos české hudbě i hudební pedagogice.