Přestože doby největší slávy má soubor za sebou, už dlouho před patnáctou hodinou sem přicházely desítky příznivců - především dívčího pohlaví. Nažhavené je udržovaly členky dívčí skupiny Zoombie, po níž nastoupily Holki.

Jásot stovek diváků natlačených v přízemí i na ochozu prvního patra propukl o půl šesté, když na jevišťátko naklusali Aleš, David a Vašek. Přišel i Martin, který se omluvil, že s trojicí delší dobu nezpíval. Na jeviště létaly plyšové hračky, opačným směrem kapesníčky, trička a jiné upomínkové předměty. Jedna z rozdychtěných fanynek vyskočila na pódium a tančila s jedním ze členů souboru. Když mu cosi šeptala, plakal štěstím.

Při ohlášení vůbec poslední písničky se ozval nejen jekot, ale objevily se hlavně slzy a vzdechy. A tak kluci dlouho přidávali. Jako by na ně zapůsobil text velkého transparentu, který na jeviště položily čtyři plačící fanynky:"Každá hvězda jednou zapadne. Vy - hudební hvězdy však v našich vzpomínkách budete zářit pořád. Děkujeme!"