Článek
Téma Váchal a Litomyšl se nabízí vlastně samo. Už jen díky tomu, že originální grafik a řezbář zanechal ve městě nesmazatelné stopy. Vyzdobil například dům místního pedagoga a knihovníka Josefa Portmana. Aktuální expozice představuje Váchala spíše jako jezdce po temné straně univerza. Jako člověka, který ve své samotě stojí proti Osudu. Jako mystika, vizionáře či čaroděje, možná i svérázného proroka.
Jenže Váchal byl svébytný umělec, který chtěl své vnitřní běsy zachytit, namalovat a vyřezat. Možná to pro něj byla i určitá forma psychoterapie. Stará pravda přece říká – když máš z něčeho strach, tak jdi a pojmenuj to, zhmotni to.
Naplno a bez servítků
Výtvarník si výzvu bere k srdci. Veškeré odvrácené strany duše totiž zobrazuje naplno a bez servítků. Pomáhá mu v tom i zvolená výtvarná technika. Dřevořezy, dřevoryty či linoryty akcentují určitou archaickou syrovost sdělení. Váchal se nebojí temnotu ani pokřivit a zkarikovat. Někteří jeho běsi jsou spíše směšní raraši než démoničtí světapáni. Na rozdíl od Františka Bílka, jehož mysticismus je do sebe obrácený, dává Váchal na odiv jeho mrazivou tajemnost. Některé jeho práce, zvláště ty, které zpracovávají téma pohádkových a nadpřirozených bytostí, se spíše blíží výtvarnému pojetí Jaroslava Panušky.
Pozoruhodná je Váchalova práce s barvou, která vždy a za každých okolností slouží výtvarnému vyjádření. Posmutnělé barvy, šedobílá, modrošedá či černá, navozují tajemnou i děsivou atmosféru. Vtahují pozorovatele okamžitě do hry, brnkají mu na nervy a vedou ho po klikatých cestách vlastního strachu.
Kde studené barvy doplňuje navíc červená, dostává pozorovatel výrazný signál – tady si dej pozor, tady číhá nebezpečí! Jako by z obrazů prosakovaly krvavé fleky.
Rozezvučet temnou strunu
Kdo chce pochopit Váchalovu hru na tajemství, musí být na takové tajemství naladěn. Musí umět vnímat biblický rozměr jeho díla, musí být schopen vidět děsivou čarodějnost přírody, stejně jako nehmatatelný rozměr mystického vytržení. Jakmile v nás začne zvučet temná struna, jdeme po Váchalových stopách.
Ale přes veškerou mystickou temnotu je vždy a za každých okolností Josef Váchal především výtvarným umělcem. A také originálním a svébytným tvůrcem.
Sám mluvil o tom, že magie jde u něj za uměním. Právě estetický cit pro vhodnost zobrazení věcí duchovního rozměru dává Váchalovi do rukou úžasnou moc. Moc promlouvat k lidem o věcech posledního soudu na věky věků. Duchovní řeč je na rozdíl od té naší nezničitelná.
| Josef Váchal: Mystik neukázněný |
|---|
| Městská galerie Litomyšl, dům U Rytířů, Litomyšl, do 31. srpna |