Článek
Ve výstavní síni jsou díla ze soukromé sbírky historika umění Patrika Šimona, ze sbírek Národní galerie v Praze či Oblastní galerie v Liberci.
Prostoru vévodí obří panel s portréty tvůrců. Pokud se jim zadíváte do očí, uvidíte v nich hlubokou propast vedoucí do freudovské říše nevědomí. Když se díváš do propasti, dívá se propast i do tebe, říkával myslitel Nietzsche. A oběma výtvarníkům jako by z duše mluvil.
Společným prvkem tvorby Kubina i Schneidera je určitý, možná jen jemně tušený všeobjímající přízrak smrti. Avšak neděsme se. Smrt jako miliónkrát překapané klišé v jejich tvorbě nenajdeme. Není ani démonicky zlá, ani upoceně vlezlá, ani krásná jako přízračná kurtizána.
Jejich smrt je dekadentní dandy. Světák oblečený do nejlepšího černého sametu a rudého saténu. Co naplat, trochu pod tou nádherou mrtvolně zasmrádá, ale má stále osobitý styl. Ten si zachovává jak na Kubinově vesnické zabíjačce, tak v případě Schneiderova Krista kráčejícího tlamou pekelnou.
Autoři s jemnou nihilistickou noblesou karikují člověka a jeho záporné vlastnosti, biblická témata i hrůzy války.
Ale aby nezabředli do laciného patosu, vždy dokážou vážnost situace shodit. Například Kubinovo dílo Der Mörder, tedy Vrah, zobrazuje lišáka, který právě ulovil ptáka a ukousl mu hlavu. Ale ve tváři nočního lovce najdeme spíš uštvaný výraz než sadistický škleb.
K dokonalé výmluvnosti Kubinových a Schneiderových prací přispívá také zvolená výtvarná technika a dokonalé řemeslné zpracování. Černobílé figury, často kreslené jen tuší na papír, obsahují v sobě expresivní přesvědčivost. A to díky tomu, že každá linie má své smysluplné místo. Tvůrci podrželi obraz nejprve ve své mysli a teprve pak ho překopírovali na papír.
Jestliže je smrt taková jako v Kubinových a Schneiderových fantaziích, není třeba z ní mít strach. Prostě přijde, přikryje nás černým brokátovým pláštěm a pozve na opačnou stranu Styxu.
Alfred Kubin & Sascha Schneider: Démoni ze země nevědomí |
---|
Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou, do 28. září |