Volba prózy americké autorky Katherine Kressmann Taylorové Adresát ve své stručnosti neznámý se ukázala jako mimořádně šťastná, protože jde o působivé a precizně napsané (a Dagmar Steinovou výborně přeložené ) dílo.

Autorka v něm oživila dopisovou formu. Listy si vyměňují přes oceán dva muži kolem čtyřicítky, Němci, kteří před první světovou válkou odešli do USA. V roce 1932--33, kdy se příběh odehrává, provozují společně slušně výnosnou galerii v San Francisku. Martin se přesto vrací do Mnichova, protože chce, aby jeho synové vyrůstali v původní vlasti.

Je překvapivé, jak již v roce 1938, kdy knížka vznikla, Taylorová s jasnozřivostí popsala obludné působení nacistické ideologie, která kdysi nerozlučné přátele, rasově čistého Martina Schulseho a Žida Maxe Eisensteina, rozdělí na život a na smrt. A co víc, ukazuje i prostý způsob, jak skrze sílu psaného slova lze doslova fyzicky zlikvidovat někdejšího přítele.

Text obohatila postava listonoše

Autor dramatizace Jaroslav Someš citlivě respektoval text a doplnil ho jen o postavu listonoše. Ve skvělém podání Josefa Somra (v divadelní verzi z nahrávky) komentáře bodrého Američana, který absolutně nechápe, co se mezi oběma přáteli děje a jen tuší, že to není nic pěkného, jen prohlubují absurditu z norem lidského chování vykolejené reality.

Úsporná jevištní verze

Režisérka rozhlasové nahrávky i divadelní inscenace Lída Engelová ku prospěchu díla, založeného na slově, ani v jevištní verzi neusilovala o jakkoli násilné rozehrání děje, ale zachovala v podstatě formu scénického čtení, jen s minimem vzájemných pohledových či gestických kontaktů obou protagonistů.

Místo scény postačí fotografie nekonečné plochy oceánu, po níž se rozbíhá sluneční paprsek, jako výmluvný znak odcizení. V obou verzích vytvořili dvojici přátel Jiří Dvořák a Jan Hartl.

Dvořákovi připadl dynamičtější Martin, jehož rasové "uvědomění" i závěrečné zoufalé volání o pomoc se prolíná do hercova tvárného hlasu i mimiky; Hartlův Max se od počáteční žoviální mluvnosti propadá do věcné stručnosti a jeho hlas kamení stejně s jeho srdcem. Adresát neznámý, jehož poslední repríza v této sezóně se koná v pondělí 14. 6., patří ke skvostům jubilejní 40. sezóny Divadla Viola.

Kressmann Taylorová: Adresát neznámý

překlad Dagmar Steinová, dramatizace Jaroslav Someš, režie Lída Engelová, dramaturg Jana Paterová, scéna Ivo Žídek. Premiéra rozhlasové verze 29. 4. na stanici Český rozhlas 3 -- Vltava, divadelní verze 3. 5. v Divadle Viola.