Článek
Ray Charles získal 12 hudebních cen Grammy za své skladby mísící soul, gospel a blues. K jeho nejznámějším písním patří hit What'd I Say z roku 1959, balada Georgia on My Mind nebo skladba I Can't Stop Loving You, které interpretoval charakteristicky zabarveným drsným hlasem.
Charles se podle CNN na veřejnosti objevil naposledy letos 30. dubna po boku Clinta Eastwooda při příležitosti vyhlášení jeho hudebního studia, postaveného před čtyřiceti lety, za historickou památku Los Angeles.
"Jeho hlas byl fantastický - bylo to blues, bylo to evangelium, byl to swing," řekl o Rayovi zpěvák Van Morrison časopisu Rolling Stone.
Vzor Gotta i Prokopa
Zpráva o smrti soulového zpěváka Raye Charlese se dotkla nejen tisíců jeho fanoušků u nás, ale také těch našich zpěváků, kteří zpívali jeho písně. Mezi interprety "charlesovek" patřili Karel Gott, Karel Hála, Michal Prokop či Pavel Novák.
Jeden z prvních, kteří zpívali Raye Charlese v Čechách, byl - pro některé mladší posluchače možná překvapivě - mladý Karel Gott na počátku 60. let. Jeho podání snad nejznámější Charlesovy písně What`d I Say zvedalo při koncertech Olympiku, s nímž Gott často zpíval, tehdejší teenagery ze sedadel.
"Pro nás byl Ray Charles cosi jako guru a jeho hudba je kus mého života. Byl pro nás dokonce větším guru než Frank Sinatra. Ten byl více swingař, kdežto Charles vycházel ze soulu, gospelu, spirituálu, což bylo stejné i u Elvise Presleyho. Charles se při zpěvu dostával až do transu. To bylo způsobené jak jeho gospelovou minulostí, tak i tím, že jako nevidomý si prožíváním hudby nahrazoval to, co mu osud odebral jinde," řekl Karel Gott Právu.
Karel Hála zpíval "charlesovku" Dej mi pár okovů (Take These Chains From My Heart). "Poslouchal jsem ho moc rád a i když jsem byl na jeho pražských koncertech, nedodal jsem si odvahy setkat se s ním osobně, což si dodnes vyčítám. Také lituji, že jsem nemohl zpívat více jeho písní, měl jsem jich v oblibě mnohem více, ale doba tehdy tomu moc nepřála. Zpěvák jako on se hned tak nenarodí a bude nám chybět," řekl Právu.
Charles: Narodil jsem se s hudbou v těle
Charles prožil dětství v chudobě, v sedmi letech oslepl a v patnácti osiřel. V té době se začal věnovat hudbě profesionálně. Vedle klavíru hrál i na varhany, saxofon a klarinet. Jako mimořádně nadaný hudebník dokázal využívat svého typicky hlubokého, teplého a jakoby velkým žalem naplněného hlasu, utvářeného dětstvím v segregované jižanské části Spojených států.
"Narodil jsem se s hudbou v těle. To je jediné vysvětlení, které mám," uvedl v roce 1978 ve své autobiografii. "Hudba byla jednou částí těla... podobně jako krev. Byla to síla, kterou jsem cítil, když už jsem vstupoval na jeviště. Byla pro mne životní nutností, podobně jako jídlo nebo voda."
Nebyl však žádný anděl. Jeho příběhy se ženami byly legendární. Bojoval také dvě desítky let s náklonností k heroinu, než byl v roce 1965 zatčen na letišti v Bostonu. Později se už k užívání drog nechtěl vyjadřovat, protože se obával, že by to mohlo poškodit jeho obraz v očích veřejnosti.