Cestou. Básnický alamanach Welesu 2003

Třetí tematický almanach Welesu obsahuje verše 41 současných autorů a autorek. Do čtyř oddílů (Co mi diktuje čas, Za zády: alej, hřbitov, most, Po žilách jede vlak a Nad střechami vědomí) vybrali editoři básně o cestě jako změně, jako směřování, jako cíli, jako způsobu, jako kvalitě; jak píše v doslovu M. Chocholatý: Cesta se stává metaforou našeho života, je spojena s neopakovatelností lidské existence. Každá antologie je svým způsobem také cesta; koláží z básní vzniká jiná hodnota, jiné čtení, jiná sbírka. Viz verš Petra Čermáčka Pane, dej / být rybou mezi rybami (Konec června). Cesta je i zprávou - v tomto případě je možno ji dešifrovat: potřeba poezie stále trvá, ještě stále jsou tu lidé. Vykročím obutou nohou: / chlapeckou / pak dívčí // jinam než tam / jinam než kam (Pavel Rajchman: Slávkovo jinam).

Editoři: Miroslav Chocholatý, Vojtěch Kučera, Pavel Sobek. Vyšlo jako samostatná knižní příloha Vendryňského poetického magazínu Weles.

Jan Sokol, Zdeněk Pinc: Antropologie a etika

Aristoteles řekl, že člověk musí žít v obci, a kdo to nepotřebuje, je buď bůh nebo zvíře. Ale jak se dá žít dobře v obci, v níž politici zabíjejí, kněží lžou a policisté kradou, renomované firmy s miliardovým obratem krachují a auditoři, co na ně mají dohlížet, podvádějí? Stačí nekrást, nezabíjet a nelhat? Zdá se, že ne. Tam, kde končí svůdnost jednoduchých řešení a začíná individuální příběh člověka, vstupujeme do labyrintu etiky. Dva čeští učitelé filosofické antropologie nabízejí ve svém výboru z textů pokus o řád bludiště. Nezakopněte.

Triton

Z překladů:

Peter Carey: Oskar a Lucinda

Dickensovsky košatý příběh nevšedního vztahu dvou australských vyděděnců z poloviny 19. století a doprava skleněného chrámu Páně do nitra chabě probádaného kontinentu. Ta stavba je stejně křehká jako city mezi první domorodou feministkou Lucindou Leplastrierovou a anglickým duchovním Oskarem Hopkinsem. Zatímco zatuchlé Sydney si myslí, že mužatka ze sklárny a zrzavý páter Vyklouz spolu žijí v hříchu, jejich soužití je naprosto počestné. Přesto oba mladé lidi vyčuhující nad průměr spálí. Autor však nabízí víc, jak se dá ostatně předpokládat u ceněného tvůrce (mj. dvakrát Booker, za tento román v roce 1988, česky vyšly ještě jeho Daňová inspektorkaPravdivý příběh Neda Kellyho a jeho bandy). Oskar a Lucinda jsou snad trochu netypičtí milenci ve smyslu konvenční love story, ale jejich hlad po životě, vybublávající na povrch v nezkrotné chuti rvát se s ním prostřednictvím hazardu, je vyjádřením jedné epochy australských dějin i obrazem jednoho australského charakterového rysu.

Přeložil Jan Slíva. Fraktály

Henry Kissinger: Bouřlivé roky

Ještě v Německu narozené dítě předválečných přistěhovalců, někdejší student a pak profesor na Harvardu, především ale prezidentský poradce a ministr zahraničí USA se postupně vynořuje jako jedna z nejvlivnějších politických figur 20. století. Druhý díl jeho pamětí (první vyšel česky ve stejném nakladatelství pod názvem Roky obnovy v roce 2002) to jen potvrzuje - i autorovou schopností dokonale mlžit. Je tedy pro srovnání a korekci užitečné si vzít ke čtení ještě například právě vydanou monografii českého novináře Milana Syručka Henry Kissinger. Bůh či ďábel diplomacie (Epocha).

Kapitola o Chile a Allendově pádu je možná nejpoučnější, ta historie je také zřejmě Achillovou patou Kissingerova působení - až do omrzení v knize zdůrazňuje nevměšování USA, ale postupné zvěřejňování různých dokumentů odhaluje opak. Od vraždy generála Schneidera si USA slibovaly, že zabrání Allendeho zvolení. Přidaly mu hlasy. Stejné chyby a stejná kissingerovsky silová povaha americké politiky se opakují i dnes a Kissinger zdá se být dnešním neoconům emeritním patronem, nebyl-li rovnou vychovatelem. Nobelova cena míru v roce 1973 (nikoli za Chile, ale za odchod z Vietnamu) pro Metternicha posledních čtyřiceti let je toho možná jen půvabně paradoxní ozdobou.

Přeložil Václav Viták. BB art