Článek
Nejde o nic jiného než o upadnutí do nastražené pasti sobě samému. Když už se to vábení nedá vydržet, tak třeba odpoví na inzerát: Prodám káčata ruánská, kuřata australky a vlašky na chov. On, syn dejvického činžáku, si někde z Klatovska nebo z Tišnovska doveze plné auto kurovité drobotiny...
Pak v matematicky spočitatelné chvíli nastává čas, ve kterém jsou tři fáze antické tragédie (kolize, krize a peripetie) komprimované do jednoho okamžiku. Chvíle oblouznění odezní a je vystřídána pragmatickým rozhodnutím co nejefektivněji zahladit stopy po této kauze (drůbež rozdat i za cenu dalších finančních nákladů, auto vyčistit, partnerce donést růže atd.). A pak už jenom čekat na další katastrofu.
Když jsem zmínil antickou tragédii, je třeba připomenout, co jsme již všichni zapomněli: nejde o nic jiného než o zpěv kozlů (tragós = kozel, oidé = zpěv), tragédie nejspíše vznikla ze sborových písní na počest boha Dionýsa. A pak je tedy na místě ocitovat aspoň verš z básně Víta Slívy Zpěv kozlů: Bradou nám trhá kozlí zpě-eev, / v šourku se varlata vrtí. / Slyšíme při tom píseň svých stře-e-ev, / o tom, jak smrdíme smrtí. Pokaždé, když budou naši rétoři, uvaděči a rozptylovači reality hýřit termínem tragédie, vzpomeňte na osly a na básníka Slívu!
Není to dávno, co jsem tu láteřil nad e-mailovým smetím (spam), které musím denně po zapnutí počítače vymetat z internetové pošty. Dnes se z toho stal rituál, bez něhož by začátek pracovního procesu nebyl dokonalý. Dokonce když dostanu spamu málo, mám strach, že se něco stalo. Zábavné je, že čím dál více chodí nabídek na protispamové programy. Přestože již 80 let mrtev, Kafka for ever!
Zdeněk Marian Kuděj (1881 až 1955), známější spíše jako Zdeněk Matěj Kuděj, byl proslaveným kumpánem Jaroslava Haška (ostatně svým textem Ve dvou se to lépe táhne předběhl Kerouakovo On the Road o jednu generaci). Kvůli tomu je (bohužel) méně známa jeho novinářská a spisovatelská činnost; třeba kniha Majitel zlatých polí a jiné povídky patří v žánru dětské dobrodružné literatury stále k tomu nejlepšímu.
Kuděj se dvakrát dostal z vojenských spárů díky předstírané duševní chorobě, v roce 1903 vyhrál v Hamburku v kartách lodní lístek a odjel do USA (žil zde 6 let), v roce 1912 byl zase zatčen v Kyjevě... V položce Ostatní je i několik dopisů. Marii Panuškové například psal: Jinač jsme vzdor velikým pochodům z hospody do hospody ještě zdrávi, ač je tu pivo benešovské, vlašimské atd. Zítra jdeme na Blaník. Co už ten Blaník všechno zažil!?
Kontakt: sofar@atlas.cz.