Jambinai kombinují noise rock s tradičními korejskými nástroji, jako jsou housle haegum, píšťala piri a citera geomungo. Výsledek je naprosto nebývalý. Z kytarového hluku, za jaký by se nemuseli stydět newyorští DNA nebo Pussy Galore, se naráz vynoří skřípání haegumu nebo jekot píšťaly nebo jej vystřídá křehká melodie citery. Je to stejně objevné a překvapivé, jako byly ve své době nahrávky newyorské no-wave, zejména Johna Zorna, deska Briana Ena a Davida Byrna My Life In The Bush Of Ghost, kde hybnou a údernou hudbu ovlivněnou africkými rytmy na zkombinovali se zpěvy libanonských horských zpěváků.

Tvorba skupiny, kterou dali dohromady absolventi Korejské národní umělecké univerzity, se označuje za post rock, ale členové sami tvrdí, že je inspirovali Nine Inch Nails. Přesto vystupují nejčastěji na festivalech world music.

Jambinai ukazují, že podobně jako v Japonsku osmdesátých let se v dnešní Koreji vedle komerční hudby objevují mimořádně zajímavé fúze a experimenty, které mohou oživit trochu skomírající avantgardní rock. Korejská hudba nejsou jen muzikály, K-pop a Psy.