Je interesantní, když si někdo vytkne za cíl posunout význam daného díla a vytvořit díky vlastní osobité interpretaci vlastní vizuální a duchovní kontext. A v neposlední řadě také objevit svébytné pojetí nahé krásy. Výstava, kterou připravila pražská galerie Artinbox, je složena z fotografických „coververzí“ známých obrazů či fotografií.

Někteří z tvůrců jdou cestou téměř identické kompoziční kopie. Dílo ponechávají v prostorově totožném stavu a danou formu rozvíjejí osobitým obsahem. Tento postup zvolil například Derek Hard. Za vzor si vzal slavný barevný čtyřportrét Marilyn Monroe od Andyho Warhola. Hard daný prostor rozčtvrtil stejným způsobem, zvolil si však jiný sexuální symbol do každého rámu. Vsadil na anonymní ženskou tvář, kterou, na rozdíl od Monroe, zobrazil s nahými ňadry, akcentovanými bradavkami a předimenzovanými jedovatými barvami. Díky tomu vznikl pop art na druhou.

Derek Hard zpracoval slavný barevný čtyřportrét Marilyn Monroe od Andy Warhola.

Derek Hard zpracoval slavný barevný čtyřportrét Marilyn Monroe od Andyho Warhola.

FOTO: katalog výstavy

Vojtěch Sláma sáhl po intimnějším tématu, po obraze expresionisty Edvarda Muncha Puberta. Sedící mladou dívku však posadil na hranu bazénu do přírody a dal jí na hlavu helmu. Jiný detail i exteriér posunul výraz spíše do surreálna.

K tvůrcům, kteří si vzali původní téma jen jako volné východisko, patří Karolína Karwan. Obraz Tři Grácie od Rafaela připomínají pouze tři nahá ženská těla. Ale jsou úplně v jiné prostorové dimenzi – dívky jsou zády a skáčou do absolutní tmy. Snad do vody, možná jen do nekonečného univerza.

Ještě dále jde ve své interpretaci Michaela Pospíšilová – Králová. Geometrický tvar čtverce od Olega Maleviče vsadila do ženského klína, postavilo ho na koso a vytvořila z něj kosočtverec.

Podobně volně zpracovává téma také Tomazs Wiech. Fotografii Helmuta Newtona Přicházejí, která zobrazuje krásu dlouhonohých modelek, pojal spíše jako volnou karikaturu. Místo modelek si zvolil za nositelky erotické krásy čtyři panenky Barbie.

Aby každý návštěvník snadno pochopil, v čem tkví vtip daného díla, pověsili organizátoři vedle vždy kopii originální práce. Díky tomu vynikne kontrast i ideový posun.

Výstava je zajímavá především tím, že ukazuje, jak lze posouvat zavedené výtvarné postupy. A také jasně definuje fakt, že v moderním umění žádné hranice reálně neexistují. Ba co víc, ten kdo je schopen je posunout co nejdál, může vytvořit další a jinou vizuální kvalitu.

Ukradené akty
Artinbox Gallery, do 20. června

Celkové hodnocení: 70%