Jako by tím chtěl organizátor zdůraznit, že vlastně není důležité, jaký materiál člověk použije. Důležitější je tedy obsah, a ne prostá forma.

Na vernisáži výstavy vytvořil v přímém přenosu výtvarník Luděk Rathouský portrét kolegy Jiřího Davida jeho vlastní krví. Bez znalosti kontextu tento fakt působí poněkud lacině, ale sám výtvarník svou ideu vysvětlil.

Využít krve jako prostředku výtvarné tvorby ho napadl v britském muzeu nad zakrvácenou uniformou Admirála Nelsona. Není podstatné, jestli použil Rathouský zrovna krev. Podstatný je spíše otisk tváře Jiřího Davida, která v sobě skrývá i konkrétní genetickou informaci.

Ačkoliv duchovní genetickou informaci v sobě přece nese jakékoli dílo toho kterého autora. A pozorovatel, jenž s ním tuto informaci sdílí, posouvá význam dále.

Výstava prezentuje různé výtvarné formy. Expresivní „erotický velkoplošný komiks“, který vytvořil Michal Cimala ukazuje tělesnost v té nejvyzývavější formě. Vladimír Skrepl jde spíše cestou abstraktní malby. Jeho potemnělou kompozici, které dominuje bílá ležatá osmička v prvním plánu, charakterizuje výrazná symbolika. Nekonečnost času na pomezí hlubiny zapomnění.

Pasta Oner využil svých graffiti zkušeností a promísil je s pop artovou hravostí. K podtržení a zvýraznění určité nadsázky použil výtvarník blankytně modrou a růžovou barvu. A hlavně symbol komiksové figurky vedle lebky. Humor versus smrt, černá versus bílá.

Moderní výtvarné cesty jsou klikaté a prolínají se s mnoha dalšími soudobými vlivy. Nicméně každý ze zastoupených autorů používá jasné, někdy i extrémní výrazové prostředky cele ku prospěchu realizace daného díla. Jak už bylo výše uvedeno, není důležité, na co umělec tvoří, ale jak a proč to tvoří.

Paper Obsessed +2
Galerie Dvorak sec contemporary, Praha, do 26. června

Celkové hodnocení: 70%