Článek
Časy, kdy se jim dařilo točit působivé sociální filmy, však podle letošního příspěvku minuly. Film Dva dny, jedna noc je příběhem dělnice Sandry (Marion Cotillardová), jejíž zaměstnavatel musí šetřit, a tak nechá hlasovat zaměstnance, zda ji má vyhodit, nebo zda jsou ochotni vzdát se svých prémií (1000 eur) a práci jí tak zachránit. Hlasování dopadne v její neprospěch, ale zaměstnavatel slíbí, že dá hlasovat ještě jednou. V pondělí.
Hluboce depresivní Sandra pak celý víkend obchází postupně všechny spolupracovníky a přemlouvá je, aby se kvůli ní prémií vzdali. Během toho víkendu se tato matka dvou dětí též pokusí o sebevraždu (po vypumpování žaludku se nadlábne a jde přemlouvat dál), ale do pondělka se postaví na nohy natolik, že po sdělení verdiktu zavolá manželovi, aby mu oznámila, že je šťastná, a jde rozesílat životopis.
Kdyby to udělala na začátku, ušetřila by sobě i divákům trápení, v němž nelze věřit ničemu (Cotillardová by neměla hrát dělnici, ani když jí maskéři umastí vlasy a ušmudlají tričko), a které se neustálým opakováním týchž vět hodí nejspíše jako lekce francouzštiny. Přesto novináři tleskali – buď se jim tak líbí Cotillardová, nebo film, což by ale svědčilo o velkém snobismu.
Do Cannes se po Artistovi, za kterého dostal Jean Dujardin Cenu za herecký výkon, vrátil i Michel Hazanavicius s filmem The Search (Hledání), působivým příběhem z doby druhé války v Čečensku v roce 1999. A uvidíme ještě snímek Kena Loache Jimmy’s Hall. Loach je v Cannes poosmnácté, za Vítr se zvedá má Zlatou palmu, další ceny za jiné filmy, a tvrdí, že tento film je jeho poslední. A podvacáté tu má filmy legendární, čtyřiaosmdesátiletý představitel francouzské nové vlny Jean-Luc Godard. Soutěží s filmem Adieu au Langage a je i jedním ze třinácti režisérů, kteří se podíleli na filmu Mosty do Sarajeva, promítaném v sekci Zvláštní uvedení.