RECENZE: Plachetka sklidil na Pražském jaru bouřlivé ovace

Jeden z nejuznávanějších českých pěvců, sólista Vídeňské státní opery, si pro svůj recitál v souladu s letošním Rokem české hudby zvolil český repertoár. V první části přednesl Dvořákovy Biblické písně, ve druhé pak výběr árií z oper Bedřicha Smetany. Doprovázela ho zlínská Filharmonie Bohuslava Martinů pod taktovkou hudebního ředitele pražského Národního divadla Roberta Jindry.

Biblické písně přednesl Plachetka v civilním niterném pojetí, prostém vší okázalosti, zato s precizní výslovností textu a citem pro deklamaci a frázování. Jeho komorní pojetí by ale více vyniklo u klavíru než s orchestrem (hrál v orchestraci Antonína Dvořáka a Viléma Zemánka z roku 1914), který při vší snaze o komorní zvuk byl přece jen občas až příliš hutný a pěvcův hlas kryl. To byl ostatně i problém některých árií druhé poloviny večera. Plachetkově přednesu Biblických písní by prospělo i větší výrazové odlišení jednotlivých žalmů, ale k tomu dozraje s větší pěveckou i lidskou zkušeností. I tak některé písně zanechaly v posluchačích hluboký dojem (Hospodin jest můj pastýř, Při řekách babylónských, Popatřiž na mne i závěrečná Zpívejte Hospodinu píseň novou).

Ze smetanovského repertoáru sklidila zaslouženě největší ovace citlivě a s espritem přednesená árie Kaliny z Tajemství, z něhož pěvec v závěru přidal i Bonifácovo vyznání panně Róze. Krásně vyzněla i první lyrická árie Přemysla ze druhého dějství Libuše, obě árie Vladislava z Dalibora výrazově trochu splývaly. Plachetkově hlasu i cítění zatím nejméně „sedí“ Rarach z Čertovy stěny, árie Jen hajej, holátko! postrádala větší ironický osten i dramatičnost, ovšem i zde se negativně podepsal hutný zvuk orchestru.

Zlínská filharmonie se ale jinak představila ve skvělé formě. Spolupráce s dirigentem Robertem Jindrou orchestru zjevně prospěla, filharmonici předvedli jak velký, až okázale parádní zvuk (zejména v předehře k Libuši), tak i schopnost detailní dynamické a výrazové práce (Čertova stěna). K vrcholům večera jednoznačně patřila brilantně zahraná předehra ke Smetanově Tajemství, zajímavá a pro posluchače přínosná byla i z Dvořákova díla málo uváděná, rozměrná Dramatická ouvertura, rané dílo se stopami wagnerovského vlivu.