Na desce jsou čtyři coververze skladeb zahraničních autorů. Připadá mi to na jedno album, vydané po tak dlouhé době, trochu moc. Je nedostatek dobrých českých autorů?

S těmi coververzemi je to trochu jinak. Mohu samozřejmě oslovit ke spolupráci osvědčené autory, kterých je u nás podle mě pořád dost. Díky coververzím, z nichž tři jsou původně francouzské písně, ale deska vznikla. Podnítily mě k jejímu natočení, protože to jsou přesně ty písničky, které jsem chtěla zpívat. Jakmile jsem je slyšela, řekla jsem si, že bych je ráda nahrála po svém a se svými texty.

Nepřinášejí vám poloviční radost kvůli tomu, že nejste první, kdo s těmi melodiemi přišel?

Vůbec ne. Dokonce si myslím, že nikdo nebude hledat originální verze a nebude je s těmi mými srovnávat. Nevybrala jsem si je kvůli zpěvákům, kteří je interpretovali, ale kvůli kráse jich samotných. Ke třem francouzským písním jsem si sama napsala texty. Využila jsem přednostního práva, protože hned jak jsem je slyšela, napadla mě témata textů. Přitom nejsem profesionální textař, takže asi chápete, jak silné skladby to pro mě jsou.

Vedle skladatelů, s nimiž jste už v minulosti spolupracovala, například Karel Vágner, Vítězslav Hádl, Petr Malásek, Jiří Zmožek nebo Jiří Březík, jsou na desce písničky od Radoslava Bangy nebo Jiřího Hradila. Jak jste se s nimi setkala?

Jsou to pro mě nové spolupráce. Jiřího Hradila oslovili na mou žádost lidé z vydavatelské společnosti Supraphon. Radoslav Banga mi píseň nabídl sám a musím říct, že se s ní úžasně trefil do mého vkusu. Uchvátila mě svou čistotou. Jmenuje se S tebou a zdá se mi, že je to jeho milostné vyznání ženě. Ten cit je velice prostý a čistý, přitom písnička je poměrně složitá. Tam, kde by jiní napsali dvě noty, on napsal pět. Chtěla jsem zachovat jeho pocit a autorský názor, a tak jsem se držela demonahrávky, na které mi písničku poslal. Jako pro interpreta to pro mě bylo zajímavé. A stejné rozkrývání mě čekalo s písní Bleriot Jiřího Hradila.

Proč se album jmenuje Vyznání?

Obvykle se alba jmenují podle názvu některé písničky. Já ale na tom svém takový, který by se hodil pro celou desku, nenašla. Napadlo mě však, že ve všech písních je obsaženo vyznání. Všechny jsou o lásce, i když pokaždé třeba trochu jinak.

Je pro vás téma lásky v písničkách stále přitažlivé?

Je a bude do posledního výdechu. Láska a cit jsou obsaženy ve všem, čeho se dotknete a na co pomyslíte. Jsou to nádherné, magické věci, bez nichž by život neměl smysl. Při každé písničce, kterou zpívám, pocit lásky intenzivně vnímám. Týká se to i těch starších. Kdybych to tak neměla, ztratily by pro mě určitě sílu a smysl.

Měla jste někdy pocit, že ho nemá vaše zpívání?

Jedno takové období jsem zažila. Měla jsem dojem, že jsem už zazpívala všechny písničky, které jsem zazpívat měla, a cítila jsem, že bych se zpronevěřila sama sobě, kdybych zpívala dál. Dokonce jsem si udělala pětiletou pauzu, to bylo v době, kdy jsem před dvaadvaceti lety poznala svého muže Štefana Margitu. Víte, jsem fatalista. Měla jsem tehdy pocit, že jsem už všechno zazpívala, a současně jsem byla přesvědčena, že chci-li se plnohodnotně věnovat svému vztahu, musím se zpíváním přestat. Ale nevydržela jsem to, stýskalo se mi. Po letech jsem získala jistotu v tom, že mohu zpívat a přitom mít i plnohodnotný vztah.

Konzultovala jste se svým manželem obsah nového alba?

Částečně. Nerada si ale nechávám radit. Buď jsem o písničkách přesvědčena, anebo ne.