Kniha novinářsky zachycuje příběh námořníka Luise Alejandra Velaska, jenž na přelomu února a března roku 1955 byl smeten z paluby torpédoborce. Strávil deset dní bojem o život na prámu plujícím na otevřeném moři.

Márquez v úvodu píše, že se tato reportáž vycházející v deníku El Espectador stala v Kolumbii ostře sledovanou, neboť po oficiální verzi bouří přišel Velasco s verzí pravdivou - totiž že torpédoborec nemohl kvůli přetížení pašovaným nákladem (ledničky, televizory, pračky) z USA dostatečně manévrovat. Jistě si dokážeme představit, jak by tento příběh s "českým" hamounským přídechem pojal jako sarkastickou grotesku takový Jaroslav Hašek.

Márquez (který tehdy působil jako novinář) se ovšem drží svého hrdiny a střídmě, avšak sugestivně popisuje prudký "přechod" mladého námořníka a jeho kolegů z moderního prostředí USA a torpédoborce na širé moře, kde ještě nade vší pochybnost vládne matka příroda: "Špekoune... Špekoune! Pokusil jsem se veslovat, jenže... zase to bylo marné, jako poprvé. Zabral jsem ze všech sil, aby Luis Rengifo dosáhl na veslo, ale ta zdvižená ruka, která se před pár minutami snažila udržet nad vodou sluchátka, se v tu chvíli potopila navždycky, necelé dva metry od vesla..."

Desetidenní putování na prámu, které skončí šťastně u kolumbijských břehů, je lemováno pravidelným hemžením žraloků, zahlédnutím letadel, ulovením racka a ryby, a hlavně vyčerpáním žízní a hladem a fantaskními představami. Návrat se zase sestává z rozhovorů do novin a z rychlého využití dočasně slavného hrdiny v reklamě. Mediální otesánek má další sousto.

I v této knize, která ukazuje autora jako pokorného novináře, nikoli jako imaginací obdařeného vypravěče, Márquez dokazuje svou velikost. Je sice pravda, že kdyby příběh kolumbijského námořníka nezpracoval světoznámý autor, asi by k nám nikdy nedoputoval, ovšem tento žurnalistický výkon ani po padesáti letech není žádným nedochůdčetem, ba naopak může do jisté míry sloužit jako příklad. A tak nejistota, kterou autor vyjadřuje nad knižním vydáním v předmluvě z roku 1970, berme jako důkaz toho, že Márquez ani tehdy neztratil úplně soudnost.

Gabriel García Márquez: Zpověď trosečníka
Přeložila Blanka Stárková, Odeon, 112 stran