V osmdesátých letech jste vydali tři alba. Proč jste od té doby pouze koncertovali?

Přišli jsme na to, že náš nahrávací label je k ničemu. Několik let jsme s ním byli ve sporu. Na konci toho období znamenal internet konec výdělků z alb, tak jsme se rozhodli dále jenom koncertovat. Pořád hrajeme nové písně, ale fanoušci je poslouchají on-line a sdílejí je.

Díky tomu nemusíme trávit osmnáct měsíců v nahrávacím studiu a utrácet tak peníze. Pořád jsme hvězdami festivalů a vyprodáváme kluby. Světe, div se!

Kapelou prošlo mnoho hudebníků. Vy jste, společně s automatickým bubeníkem Dr. Avalanchem, jediní, kdo je v ní od začátku. Byly změny v kapele vždy k lepšímu?

Kdyby ne, tak by k nim nedošlo. Stále se snažíme být pozitivní a jít dopředu.

Vnímáte Sisters of Mercy jakou klíčovou součást scény gotického rocku?

Nikdy jsme se nepovažovali za součást jakéhokoli hnutí, kromě M62 v začátcích, což je rockandrollový koridor na severu Anglie, a později Very Great Rock And Roll. Nálepky jsou laciné, používají je jenom líní novináři. Naše fanoušky nezajímají. Máme rádi Ramones, Motörhead, Basshuntera i Beach Boys.

Budete hrát v Praze něco nového?

Obvykle skládáme program až v den koncertu. Ale myslím, že v Praze nový materiál zazní. Náš minulý koncert u vás byl zmařen špatným zvukem. Přijali jsme tedy opatření, aby se to už nestalo. Myslíme, že vám to dlužíme.