Vždycky mne potěší, když o generaci mladší lidé objeví pro diváky něco dosud nepoznaného, v mém případě spíše zanedbaného.

Saki a herci Naivního divadla přinášejí v dramatizovaných povídkách plno absurdních zápletek. Režisérka Markéta Sýkorová s citem pro kupení zdánlivých nesmyslů v krátkých příbězích představuje divákům mluvícího Kocomoura, rozhádaný manželský pár, kde muž musí mít poslední slovo a vede dál vyčítavě zlostnou při s manželkou v křesle, aniž zjistí, že už je dvě hodiny mrtvá, a kde otec vypráví nezvedeným dětem zmatenou pohádku...

Pro loutkoherce Naivního divadla je Saki vítanou příležitostí, jak zvládnout něco navíc, něco nad práci s loutkami, byť pimprlata z domácího divadélka nechybí. Hudba Jana Basisty Novotného k hříčkám je navíc tak zajímavá, že ji divadlo vydalo na cédéčku, které prodává místo tištěného programu.

Projekt je natolik zajímavý, že se jeho druhá část - ...a jiný Bedřich, scénická montáž prozaických miniatur Ivana Wernische v režii Michaely Homolové a Markéty Sýkorové objeví ve druhé polovině června i na prestižním královéhradeckém festivalu Divadlo evropských regionů.

Naivní divadlo Liberec - Saki - Vítek Peřina s použitím překladu F. Vrby: Léčba neklidem. Režie Markéta Sýkorová, hudba Jan Basista Novotný, hudební spolupráce a kytara Miroslav Ošanec.