"Laikům to zní divně, ale my jsme se opravdu nepotkali. Já v tehdejší Jugoslávii filmoval v červnu a pan Brice tuším až v červenci," vysvětlil stovkám fanoušků Herbert Lom. "

To je krásné setkání," nechal se slyšet Vinnetou, když svému filmovému rivalovi vřele tisknul ruku. Pak oba pánové na několik dlouhých minut zapomněli na publikum a povídali si jen mezi sebou. "To víte, mají si co říct, dlouho se neviděli," zažertoval moderátor Jan Čenský a dodal: "Možná tu vydrží do dalšího ročníku festivalu."

Brice se vrátil do Jugolsávie

"Před čtrnácti dny jsem byl v Chorvatsku točit reportáž o lokalitách, kde filmy s Vinnetouem vznikaly. Bohužel místo, kde můj filmový hrdina zemřel, jsme navštívit nemohli, protože je stále plné nášlapných min. Ale viděl jsem znovu po letech Plitvická jezera a cítil jsem velké pohnutí, že se mnou tento návrat už neprožije můj velký herecký přítel, představitel Old Shatterhanda, Lex Barker," řekl Pierre Brice.

Celý sál svou vzpomínkou na Poklad na stříbrném jezeře pobavil i Herbert Lom. "Přijel jsem na plac a tam stál mladý Jugoslávec, držel za uzdu koně a chtěl abych si ho hned vyzkoušel. Omluvil jsem se, že jsem hodně utahaný z cesty a že zajíždění koně přeložíme na ráno. Druhý den mě čekal ten samý chlapík se zafačovanou hlavou. Přiznal se, že při krmení mu ten kůň ukousnul ucho! Tak můj první počin na natáčení byl, že jsme vracel koně."

Splněný sen fanoušků

Kromě novinářů se obou herců mohli ptát i fanoušci. Těch se do auly vešlo na 450. "Včera mi bylo dvacet sedm a vy jste pane Brice ten nejlepší dárek k narozeninám," řekl jeden z fanoušků rozechvělým hlasem a trochu rozpačitě dodal: "Je teda fakt, že na svůj věk vypadáte vážně skvěle." Brice pohotově odpověděl: "Vy taky vypadáte mladší!". Jindy zase zaostřil pohled na fanynku, která měla na tričku portrét apačského náčelníka a zažertoval: "Toho chlapa znám!"

Ve vážnější chvíli se herec přiznal, že slavné jméno mu umožnilo pomáhat druhým: "V roce 1996 jsme dal dohromady humanitární pomoc pro děti v Bosně za dva milióny marek. To by se mi jako bezejmennému občanovi asi nepodařilo. Jeden z kamionů jsem pak řídil a paradoxně mě bosenští policisté zadrželi a tvrdili, že jsem srbský špion. Řekl jsem jim: Jestli si mě tu chcete zadržet, počítejte s tím, že o tom zítra budou psát všechny noviny. Vezu pomoc a léky vašim dětem. Otočil jsem se a odešel. Dost jsem se klepal a vážně se bál, protože měli nabité zbraně a mohlo se stát cokoli Ale dobře to dopadlo."

Po dotazech došlo i na autogramiádu. Fanoušci stůl doslova zaplavili. Měli připraveny staré fotografie, ilustrované mayovky i celé kroniky. "Tohle album udělal už můj děda a mě ho předal táta. Teď mám na titulní straně podpis Briceho. Jsem první z rodiny, kdo ho uviděl na vlastní oči a jsme fakt šťastná. Přijela jsem až z Tábora, ale nelituju - splnil se mi dětský sen, úplně se klepu. A na pětasedmdesát je to fakt fešák," řekla Právu dvacetiletá Zuzka Nováková.

Organizační problémy

Ne všichni ale odcházeli spokojení. Celá akce měla původně probíhat v nedalekých Slušovicích jako součást dětského dopoledne. Jenže vytrvalý déšť přinutil pořadatele přesunout ji do Zlína. "Jsem naštvaný. Ve Slušovicích čekaly stovky fanoušků, dokonce i z Čech a ze Slovenska. Nikdo nás tam ale o změně programu neinformoval. Do Zlína jsme dorazili se zpožděním a při autogramiádě se na nás už nedostalo," postěžoval si Zdeněk Kundera.