Richard Huelsenbeck, literát, spoluzakladatel a představitel dadaismu přirovnal masový vliv skupiny The Beatles k touze mladé generace po bezrizikové rebelii. Oblečení bylo extravagantní, řeč nedbalá, používaly se nové slangové výrazy, vlasy se nosily dlouhé a sympatické úsměvy k tomu. Mámu a tátu to sice pohoršovalo, ale závěť kvůli tomu neměnili. Za čas si zvykli.

Byl už prý mrtvý

Neopakovatelný vliv liverpoolské skupiny na mladou generaci nelze vysvětlovat jenom hudbou. Paul McCartney, John Lennon, George Harrison a Ringo Starr vytvořili na začátku beatovou kapelu, která hrála úplně stejně, jako mnoho jiných skupin v té době.

Novum bylo, že se miláčky publika stali všichni. Jejich příznivci mezi nimi nečinili rozdíl. Dokonce ani v dobách, kdy spolu McCartney a Lennon bojovali a každý stál na jiné straně pole představ o další existenci skupiny.

Kromě toho nešířili smutek a melancholii, jako mnozí jiní hrdinové té doby. Jejich skandály byly spíše úsměvné, drogovou problematiku zvládli solidně, nikdo z nich neskonal coby alkoholik či narkoman a neprezentovali se jako znechucení životem. I díky The Beatles a jejich výletům do Asie se do Evropy dostávala východní náboženství, díky nim si svět zvykl na dvouminutové písničky, v nichž je řečeno vše podstatné.

Paul McCartney byl z těch čtyř nejusměvavější. Na veřejnosti se prezentoval jako rošťák s vrozeným talentem, jemuž ani tak nejde o slávu a peníze (byť opak byl pravdou), ale o to prožít si tuhle část svého života s úsměvem.

Před rozpadem Beatles

Když se v devětašedesátém roce v době kolem nahrávání alba Abbey Road začaly šířit nepodložené zvěsti o jeho smrti, nechal to dojít pořádně daleko. Stranil se lidí a užíval si toho, když se na veřejnosti objevili jenom jeho tři druhové. Na tiskové konferenci k albu se ale postavil a přednesl: "Jmenuji se Paul McCartney a jak vidíte, žiju a cítím se dobře. Bludy o tom, že jsem zemřel, jsou největší nesmysl, jaký jsem kdy slyšel."

The Beatles přesto byli před koncem. O tehdejší realitě byla na zmíněné desce písnička Maxwell´s Silver Hammer. Její spoluautor McCartney to vysvětlil: "Tahle písnička připomíná životní porážky. Právě v době, kdy jde všechno skvěle, na vás najednou dopadne Maxwellovo kladivo a je po všem."

Situace v kapele byla vyhrocená, a když tři další pro skupinu vybrali nového manažera Allena Kleina, aby urovnal třenice a především zachránil krachující společnou gramofirmu Apple, postavil se McCartney do opozice a v dalším jednání s kapelou se nechal zastupovat právníky.

Přestože venku skučely fanynky a prosily boha, aby zachoval celistvost skupiny, v prosinci 1970 podal McCartney u londýnského soudu podnět k trestnímu stíhání bývalých tří spoluhráčů, čímž zatloukl poslední, pořádně rezavý hřebík do rakve.

S jistou dávkou sarkasmu lze říct, že chlapík, který k nám v neděli dorazí, inicioval rozpad The Beatles.

Wings

Jako sólista ovšem dokráčel ze všech bývalých členů skupiny nejdál, a vůbec ne proto, že John Lennon a George Harrison už vydávají alba pouze tam nahoře.

McCartney neměl nic zadarmo, a když vyšel jeho sólový debut nazvaný stejně jako on (1970), sklidil tvrdou kritiku nejenom od zbylých členů The Beatles, kteří na něho měli pifku, ale i svých přátel.

Celý rok se pak soudil o rozvázání smluv v kapele a uspěl. Současně jako by si ale uvědomil, že mu pobyt ve skupině chybí, a vdechl život kapele Wings. Mick Jagger z Rolling Stones o ní řekl: "Je to to nejlepší, co po The Beatles přišlo."

Nemysleli si to ale všichni. Byť se kapela poměrně chytala, byť se McCartney ve dvaasedmdesátém v písni Give Ireland Back To The Irish poprvé vyjádřil k politické situaci, přesněji k severoirské krvavé neděli (stanice BBC píseň ve svém vysílání zakázala). Ač se autorsky začínal dostávat do druhé formy, jeho vlastnosti mu soubor rozehnaly.

Sólo

Naplno se v sedmdesátých letech diskutovalo o jeho lakotě. Šéfův vztah k penězům a touha mít z hudby výhodný obchodní artikl dohnaly členy skupiny Wings k postupnému odchodu. Bubeník Joe English prohlásil: "Všichni jsme tancovali, jak Paul pískal. A za tak málo peněz." Lakomec Paul to musel zkusit jinak.

Postavil se na vlastní nohy a v roce 1980 vydal album Paul McCartney II. Kritika se k němu začala definitivně obracet čelem, album Tug Of War (1982) bývá označováno za nejlepší, jaké kdy vydal, a když se k tomu přidala i koncertní aktivita, bylo evidentní, že tenhle "brouk" to všechno vyhrál.

Neohlížejme se na zlé jazyky tvrdící, že po každém vystoupení chvatně zjišťuje aktuální stav konta a pořád ještě své spoluhráče platí strašně mizerně.

Sex, drogy, rock´n´roll a Paul

Jen dvě ženy ovlivnily partnerský život Paula McCartneyho tak, že s nimi setrval dlouhou dobu. S fotografkou Lindou Eastmanovou se oženil v roce 1969. Když v osmadevadesátém zemřela, vstoupila do jeho života Heather Millsová.

Podle baskytaristových slov byla Linda jediný člověk v jeho životě, se kterým mohl o čemkoli mluvit. Cítil to prý na začátku existence The Beatles i ve svém vztahu s ostatními členy skupiny, ale později tuto roli převzala pouze Linda. Sehrála důležitou úlohu v době rozchodu skupiny. Paulovi doporučila, aby jej ve sporu s kolegy právně zastupovali její otec a bratr.

Když zemřela, přimkl se k Heather, která v roce 1993 přišla při nehodě o část dolní končetiny. Vyjádřil se dokonce v tom smyslu, že kdyby Linda žila, jistě by si s Heather dobře rozuměly.

To už byl ale ve vztahu k něžnému pohlaví zklidnělý. O šedesátých letech prohlásil: "Řídili jsme se heslem krásný holky, minisukně, volná láska a All You Need Is Love." Pamětníci tvrdí, že byl velmi nenasytný a několikrát na něho padlo podezření, že nechce přiznat otcovství. Ve dvou případech (Erika Hübersová a Anita Cochranová) prokázal nařízený test jeho nevinu, zbylá podezření vyvrátil dříve, než se dostal k soudu.

V oblasti drog přiznal, že měl několikrát LSD, šňupal kokain, vzal heroin a tykal si s marihuanou. Byl však velmi opatrný, nikdy nezašel za hranici sebekontroly. Tvrdé drogy bral krátce, řekl k tomu: "Když jsem pocítil, že ztrácím kontrolu a že bych si mohl natlouct, okamžitě, bez sebemenšího zaváhání jsem šel od toho."

Nepříjemné pro něho bylo, když se v roce 1980 nechal načapat japonskými celníky při pašování marihuany. To byli s Wings na posledním turné. Byl zajat a pobyl v japonském vězení, při čemž byl vytrvale vyslýchán. Přestože po propuštění tvrdil, že už se "toho sena" ani nedotkne, o čtyři roky později jej policie na ostrově Barbados prý na základě udání odhalila znovu. I jeho manželku Lindu. U soudu dostali pokutu 200 dolarů.

Po návratu domů mu celníci našli v tašce ještě nějaké marihuanové zbytky. Stálo ho to 75 liber.

"Heroin jsem zkusil jen jednou, a ani jsem nevěděl, že jsem ho vzal. Absolutně nic to se mnou nedělalo, což byla klika, ani jsem si neuvědomil, na jakém sešupu jsem se ocitl. Bral jsem kokain někdy v roce kolem seržanta Pepře. Koks a možná nějakou trávu, abych to vyrovnal," řekl Paul.

Všeobecně je považován za "nejměkčího" skladatele z The Beatles. Měl v kapele ale nejvíce znalostí z oblasti hudební nauky. Jeho představou o pěkné písničce byl poklidný popík, žádné velké vzrušení, spíš krásná, zapamatovatelná melodie. Aby se klišé nevyhýbal v žádné oblasti, skládá nejraději písničky o lásce.

Jednou při slabé chvilce přiznal: "To, po čem jsem vždy opravdu toužil, byly ženy, peníze a hezké oblečení."

Pražský program a koncert
04 Summer Tour odstartovalo 25. května ve španělském Gijonu. Přišlo téměř 40 tisíc lidí.
Včera hrál McCartney v německém Lipsku. Do Prahy se přesune dnes, přijede se svou rodinou.
Očekává se, že bude chtít navštívit pražské památky. Avizoval, že by se rád podíval na místo, které je spojeno s pobytem W.A. Mozarta v české metropoli, protože on i jeho žena jsou jeho obdivovateli.
V zákulisí v sekci občerstvení nebude rozhodně maso. Macca je vegetarián, odmítá i ryby. A nemá ani rád výrobky z kůže. Podle zvyklostí bude už nejméně tři hodiny před startem na místě konání. Tak dlouho se vždy aklimatizuje.
Koncert začne průvodem. Mladí lidé v něm symbolizují spojení mezi národy, v podtextu je mírové poselství. McCartney se na pódium dostane před 20. hodinou, jeho koncert potrvá nejméně 150 minut.
Následující písničky zazněly při první vystoupení probíhajícího turné v Gijonu. Zpěvák předběžně slíbil, že v Praze představí jednu úplně novou ve svém repertoáru.
Jet, Got To Get You Into My Life, Flaming Pie, All My Loving, Let Me Roll It, You Won't See Me, She's A Woman, Maybe I'm Amazed, Long And Winding Road, In Spite Of All The Danger, Blackbird, We Can Work It Out, Here Today, All Things Must Pass, Follow The Sun, For No One, Calico Skies, I've Just Seen A Face, Eleanor Rigby, Drive My Car, Penny Lane, Get Back, Band On the Run, Back in the USSR, Live and Let Die, I've Got a Feeling, Lady Madonna, Hey Jude, v prvním přídavku zazněly Yesterday, Let it Be, Saw Her Standing There, ve druhém Helter Skelter a Sgt. Pepper.
8. června vystoupí Macca v Dánsku, 26. června turné uzavře speciálním koncertem na festivalu v anglickém Glastonbury.