Umění českého hudebního velikána tak bylo ve finále zastoupeno pouze Slavnostním pochodem, symfonickou básní Holoubek a 9. symfonií e moll "Novosvětská".

Mácalovo kvalitní provedení všech skladeb v roce Dvořákova výročí obhájilo největší změnu letošního festivalu, o tom, bude-li to ale fungovat i v budoucnu, rozhodnou až další ročníky.

V roce mnoha jubileí českých skladatelů (Dvořák, Janáček, Smetana aj.) v dramaturgii Pražského jara převažovala jejich díla, nejvíce skladby Antonína Dvořáka, jehož stoleté výročí úmrtí festival připomněl mj. provedením všech symfonií. Největším přínosem se ukázalo uvedení Svaté Ludmily Českou filharmonií řízenou Jiřím Bělohlávkem . Ze zahraničních orchestrů vzpomeňme provedení některých symfonií londýnskou BBC Orchestra a lipským Gewandhausorchestrem.

Největší festivalové zážitky budou spojené s díly jiných skladatelů. U amerického pianisty a dirigenta Murraye Perahiy (hrál Mozarta a Bacha s londýnskými Academy of st. Martin) to nebylo ani takové překvapení jako u německoslovenské houslistky Julie Fischerové, doposud u nás neznámé (hrála uchvacujícím způsobem Mozartův koncert D dur). A španělský soubor Hespérion XXI s vedoucím Jordi Savallem je skutečnou extratřídou ve svém oboru.

Výborné výkony podávali ale i další (Ohlsson, Pinnock, Repin, z našich Kožená, Matoušek, Pěchočová aj.). Festival uvedl i čtyři premiéry českých skladatelů (Hurník, Blatný, Smolka, Loudová) a výbornou inovaci letošního ročníku se ukázaly i matiné a noční nokturna. Zájem publika byl veliký a většina koncertů byla vyprodána. Do jubilejního 60. ročníku mohou organizátoři hledět s uspokojením.