A stejně si teď o ní zkusíme napsat něco ošklivého.

Pí a jeho život vás dojmou už na začátku. Když se hlavní hrdina narodil, pojmenovali ho rodiče podle bazénu. Roztomilé. Jen co trochu povyrostl, začal se zajímat o náboženství. Rozumějte - ne o jedno náboženství. O všechna, která kolem sebe viděl. Stal se muslimem, křesťanem i hinduistou. Zároveň. To samozřejmě neznamená, že by zanevřel na ateisty. I ti mají svou víru. Jsou to bratři. Hrdinův tatínek je vlastníkem jedné z indických zoo. Láska ke všemu lidskému se tak může rozšířit i na zvířata.

Vypočítavá kniha

Druhá půlka knížky je o společné plavbě chlapce a tygra. I dva tak různí tvorové spolu dokážou měsíce vydržet na malém záchranném člunu. Je to možná poselství. Metafora. Vždycky existuje způsob, jak žít a přežít spolu. A to je právě ten problém.

Pí a jeho život je román tak programově tolerantní, sympatický a optimistický, že tu Booker Prize musel dostat. Je to knížka pro současnost. Všechno, čím v Evropě dneska žijeme a o čem sníme, je v ní zavřené jako v kapesním deníčku. Jeden se při čtení až dojme, jak mu ty řádky mluví z duše.

Jenže. Dobré knížky nemluví k dnešku. Mluví k zítřku. Nepřežvykují pro nás to, co už v sobě máme. Otvírají dveře. Pí a jeho život je jako Hálkovy Večerní písně - radost pro svoji dobu. Jenže literaturu dělají Nerudové. Až vám bude smutno z bídy světa, tak si tu knížku přečtěte.

Přinejmenším se z ní dozvíte něco o zvířatech. Na román, který dostává ceny, je to docela slušný výsledek. Ale až budete chtít dostat z literatury něco víc, jděte jinam, do Hesseho, do Ginsberga, do Grantova a Naylorova Červeného trpaslíka, z českých třeba do Macury, do zlatověkého Ajvaze, do samotáře Hakla... Tahle knížka je ale tak půvabná, chytrá a aktuální, že o ní nejde říct křivého slova.

Yann Martel: Pí a jeho život , Argo 2004 352 stran, cena neuvedena