Vít Obrtel: Černá labuti bílá

Výbor z básnického díla asi nejsnivějšího příslušníka meziválečné avantgardy uspořádal s mimořádným porozuměním Rudolf Matys. Obrtel byl především architekt a vyznával soulad s lidskou přirozeností na rozdíl od strohého prvotního funkcionalismu, jako grafik vtiskl podobu mnoha knihám svých generačních druhů, jako básník debutoval z nich poslední (Kštice Bereniky, 1937) a až na jedinou výjimku je autorem sbírek básní v próze prozrazujících kromě dalších inspirací obdiv k čínské poezii. Vrcholem je pozdní Hudba o křehkosti (1983), zde nejvýrazněji zastoupená; Matys však přidal i 15 textů z pozůstalosti, a posvětil tak knížku jako malý čtenářský objev.
BB art

Harald Martin: Paul McCartney

Autor (1959) jako fanda Beatles a Paula zvláště napsal životopis, v němž neskrývá obdiv. Dokládá nezpochybnitelnou McCartneyho broučí roli, ale legendu popisuje často s milou ironií a neobchází mínusy - egomaniak obsedantně se stylizující do "normálního" člověka, pracovitý skladatel s pověstí nenáročného hitmakera, strýček Skrblík. Před i po pražském koncertě dobré čtení.
Přeložila Magdalena Štulcová, Vitalis

Hagen Schulze: Stát a národ v evropských dějinách

Pět evropských nakladatelství se rozhodlo vydávat edici, jejímž záměrem je objasňovat vývoj Evropy s jeho neopominutelnými přednostmi, aniž by se zamlčovaly zděděné obtíže. Svazek o státech a národech je možná nejdůležitější - autor, profesor evropských a moderních dějin na Freie Universität v Berlíně, začíná Karlem Velikým a končí Evropskou unií, nevynechává v té tisícileté historii ani Palackého. A současný stav evropanství postihuje jasně: Argumenty pro Evropu dnes očividně oslovují toliko hlavu, argumenty proti Evropě pak naproti tomu mluví k srdci. ...Tak jako člověk mnohdy pro stromy nevidí les, nevnímají ani Evropané pro samé národy svůj kontinent. Schulze doporučuje, abychom se Evropu naučili respektovat. Víte snad někdo o nějakém snadnějším řešení? Přeložili Pavla Lutovská a Karel Kubiš, Nakladatelství Lidové noviny