Hrdinou Dvojníka je řadový úředník Simon (Jesse Eisenberg), který žije svůj nudný život v hnusném retro-futuristickém sci-fi městě, kde obyvatelé páchají sebevraždy jako o závod. Pracuje v odlidštěné instituci, o jejímž smyslu se nedozvíme (to je součástí hry, kterou režisér hraje s divákem), u stroje, který připomíná pračku z padesátých let kombinovanou s palubní deskou sovětského Sputniku.

V práci ho nikdo neocení, nemocná matka jen hudruje a vždy, když nastane příležitost promluvit si o samotě s dívkou snů (Mia Wasikowska), situace se podivně stočí jinam. Pak se objeví nový zaměstnanec James, vypadá úplně stejně, je však drzý, charismatický a vetře se do přízně šéfa i dívky.

Paranoidní atmosféru Richard Ayoade buduje tím, že veškerá Simonova komunikace končí nedorozuměním, ať se snaží jakkoliv, obrátí se to proti němu. Eisenberg dobře odstínil své dvě role plachého úředníčka a drzouna, ještě více než herci však v tomto filmu hraje prostředí.

Surreálné kanceláře, vlaky, byty a chodby v klaustrofobickém světě pracují jako odraz duše hrdiny, kterému můžeme snadno porozumět, a jeho eskapády s Miou se odehrávají v mile neobratném duchu a baví.

Přes všechnu divnost nakonec Dvojník nevyzní depresivně, má v sobě dost skrytých fórů. Bizarní výtvarno, inspirované do značné míry filmy Terryho Gilliama, se pojí s kafkovskou atmosférou a mrazivými gagy. Zkrátka sranda jako na hřbitově. Někdo to tak má rád.

Celkové hodnocení: 70 %