Smyslnost a ovace ve stoje

 

Oproti očekávání nezazněly písně z jejího nového alba Songs, kde jí právě Martineau doprovází. Kožená si vybrala písně českých autorů (Koželuh, Novák, Schulhoff). Po přestávce zařadila francouzské a německé skladatele (Debussy, Poulanc a Wolf).

Pěvkyně se soustředila na přednes stylově velice rozsáhlého repertoáru. Byla naléhavě smyslná při milostných písních Nováka či Debussyho, ale i úsměvně vervní v Schulhoffových "lidovkách" z Těšínska či Wolfově satiře o umělecké kritice Abschied.

Posluchači ocenili dramaturgickou různorodost večera - od klasicistního Koželuha až po příslušníka meziválečné Pařížské šestky Poulance s mnoha objevnými klenoty, z nichž zmíněné písně z Těšínska byly asi největším překvapením. Kožené hlas odpovídal náladám všech písní a zpěvačka mohla uplatnit i jazykové přednosti - zpívala hned ve čtyřech jazycích.

Skotského pianistu Martineaua jsme slyšeli s Koženou na festivalu již před dvěma lety a již tehdy byl vynikající. Ve středečním programu si s Koženou perfektně rozuměl a podílel se na úspěchu večera jako skutečný partner. Stojící ovace vyprodaného sálu a čtyři přídavky (mj. Janáček, Britten) zakončily večer, který patřil k nejlepším na letošním Pražském jaru.