Máte na kontě žánrovou cenu Anděl za album Hu (2008) a za počin Botanicula Soundtrack (2012) jste obdrželi v San Francisku IGF Award 2012 za nejlepší soundtrack k počítačové hře. Jsou pro kapelu, jako jste vy, ceny důležité?

Honza: Váhu to má, je to zpětná vazba, která je pro nás důležitá. Nedá se ale ověřit, jestli to má dopad na zájem o kapelu.

Jak jste se dostali k práci na počítačové hře?

Honza: S Jaromírem Plachým, hlavním animátorem hry Botanicula, jsme měli už předtím určité výměnné obchody. My mu k něčemu složili muziku, on nám zase natočil videoklip. Jednou nám řekl, že pracuje na počítačové hře Botanicula a potřeboval by k ní napsat hudbu. Máme počítačové hry rádi, a tak jsme souhlasili. Když bylo hotovo, měsíc jsme hru testovali. Já ji hrál každý den asi čtyřikrát, takže jsem si ji docela užil.

Před pár týdny vyšlo nové album Nipomo, které je ovlivněno vaší cestou do Ameriky. Odcestovali jste tam s tím, že při projíždění zemí napíšete skladby?

Bára: Vůbec ne. Do Ameriky jsme jeli na předávání cen IGF v San Francisku, protože Botanicula Soundtrack byl nominován ve dvou kategoriích. V Austinu v Texasu probíhal v té době hudební festival South By Southfest, a protože jsme byli v Americe poprvé, naivně jsme si mysleli, že cesta ze San Franciska do Austinu je jako projet Českou republiku.

Přesto jsme jí byli okouzleni. Už samotné San Francisko nás nadchlo. Půjčili jsme si auto a jeli přes Nové Mexiko a Arizonu do Texasu. Pouštěli jsme si v autě rádio a najednou nám všechno zapadalo do atmosféry, kterou jsme znali z filmů. Spaní v motelech, stravování se na benzínkách, nekonečné silnice, dlouhé pláže… To všechno nás poznamenalo. Řekli jsme si, že by bylo skvělé se do Ameriky někdy vrátit.

Takže tahle cesta ještě nevedla k napsání písní pro album?

Bára: Ne. Ale za půl roku jsme měli možnost letět tam znovu. Měli jsme koncert v New Yorku a následovala cesta na festival do Los Angeles.

Po něm nám zbýval asi týden času, a tak jsme se rozhodli, že projedeme Kalifornii. Cestou z Los Angeles jsme viděli ukazatel na město Nipomo. To slovo se nám strašně líbilo…

A město?

Bára: Nebyli jsme v něm, jeli jsme dál. V tu chvíli nám už ale bylo jasné, že budeme nahrávat desku a atmosféra z obou našich cest se do ní otiskne. Měli jsme už i pár zvuků, které jsme si natočili na diktafon a pak je použili na albu. Melodie jsme ale v hlavě neměli. U nás to funguje tak, že nám naskakují až při zkouškách, nebo když si jen tak hrajeme.

Co je pro vaše písničky nejdůležitější?

Honza: Melodie a rytmus, to pro nás platí odjakživa.

Bára: V písničkách používáme neexistující jazyk, takže obsah textů zůstává posluchačům utajen. Proto stavíme na melodiích a rytmech.

Proč nepoužíváte češtinu nebo angličtinu?

Bára: Jsme si vědomi toho, že se okrádáme o jeden komunikační kanál. Zároveň ale dáváme posluchačům možnost, aby projevili fantazii a současně se oprostili od významu slov. Ta jsou jen dalším hudebním nástrojem.