Myslel jste si, že za svou práci připomínající místa, události a osobnosti z let 1939 až 1945 můžete být oceněn úplně nejvíce?

Nikdy mě to nenapadlo, to se přiznám. Když jsem začínal psát, myslel jsem, že připomenu lidi, kteří jsou pro mě důležití, podobně jako pro další nadšence, ale tohle mě nikdy nenapadlo.

V roce 2010 jste vydal knihu Cesty s Karlem Hynkem Máchou, v níž jste popsal všechna důležitá místa spojená s jeho životem a dílem. Víme tedy, že milujete místopis, to ale zřejmě nebyl hlavní důvod ke vzniku tohoto průvodce?

Trochu ano, protože jsem původním povoláním geodet (Jiří Padevět je ředitelem nakladatelství Academia – pozn. red.), a tam to všechno začalo. Samozřejmě hlavním důvodem bylo připomenutí lidí, kteří žijí v obecném povědomí – Jozef Gabčík, Jan Kubiš, Tři králové Václav Morávek, Josef Balabán, Josef Mašín –, ale hlavně těch, na které se skoro zapomnělo. A kteří snad díky této knížce vyplavou na povrch.

Co bylo posledním podnětem k jejímu vzniku?

Podnětem byla německá edice, v níž vycházejí turističtí průvodci podobného zaměření o německých městech a lokalitách. Samozřejmě v menším rozsahu. Řekl jsem si, proč by Praha neměla mít něco takového?

Vaše kniha má osm set osm stran plných adres, medailónů, fotografií, faksimilií dokumentů, rejstříků. Jak dlouho jste na knize pracoval?

Práce na ní mi trvala tři a půl roku.

Kniha je přímou polemikou s poměrně často projevovaným názorem, že český národ nebojuje, že je bojácný. Co jste si o době nacistické okupace sám pro sebe objevil?

Potvrdil jsem si to, co jsem předtím tušil. Že v každé společnosti je zřejmě stále podobné procento lidí statečných a stejné procento, promiňte mi to slovo, sviní. A doba vymknutá z kloubů to jen zdůrazní. Ta doba negeneruje hrdiny, ti existují, jenom nemají příležitost svoje hrdinství projevit. V běžném občanském životě nenastává taková mezní situace.

Setkal jste se s něčím, co vás šokovalo?

Šokovalo mě zjištění o existenci tajné porodnice gestapa, kam se vozily ženy z Ravensbrücku. Tam porodily, dítě jim bylo okamžitě odebráno a zase jely zpátky do koncentračního tábora. To je za hranicí chápání čehokoli.

Předpokládám, že hodláte v podobné práci pokračovat. O čem bude další kniha?

Pokud to dobře dopadne, bude to Praha stalinistická z let 1948 až 1956 a bude vytvořená v podobném duchu. Ale ještě před ní, protože příští rok bude sedmdesáté výročí konce 2. světové války, vyjde kniha, která se zatím pracovně jmenuje Krvavé jaro. Nebude to žádný krvák v literárním slova smyslu, ale průvodce po místech na území celé České republiky, kde se od března do května 1945 stalo něco výrazně negativního. Vypalování obcí, transporty smrti, pochody smrti, masové popravy rukojmí a podobně.