Vít Klusák a Filip Remunda, dva mladí filmaři a studenti pražské FAMU, se převlékli za manažery a za pomoci špičkových marketingových a reklamních expertů navrhli nový hypermarket, který měl otevřeno pouze jeden den, 31. května 2004.

Před rokem nalákali přes čtyři tisícovky lidí jen na plachtu nataženou na lešení a za pomoci 11 štábů natočili, jak se natěšení a "podvedení" konzumenti chovají. Proč to udělali? ptají se diváci filmu stejně jako už skutečný plakát a upoutávka.

Oba dva tvůrci "hrají", obsadili se do hlavních rolí. Snaží se představovat exemplární manažery, ačkoliv mezi nimi a jejich rolemi vnímáme zřetelný odstup. Vypadají trochu nešikovně, neohebně, jsou manipulovaní a manipulovatelní okolím. A někdy to přehánějí, například focení v nových šatech je příliš ilustrativní, úvod filmu až moc ostentativně nereklamní, amatérský.

Stali se pokusnými obchodníky, kteří pronikají do světa marketingu, reklamních manévrů a tajů. Vyvolávají určitou situaci a nabízejí divákům souvislosti. Snímek ale nemá žádného "architekta", který by jej předem načrtnul a naplánoval. Vzniká sám od sebe, postupně, tím že oba provokují a vyvolávají "reálné situace". Nebezpečí, že se film netočí, ale že žije, v průběhu snímku vzrůstá a udržuje diváka v napětí, třebaže některé situace jsou zdlouhavé a víme, a od prvních záběrů víme, jak to dopadne. Co je na konci nejsilnější, jsou reakce překvapených a přistižených lidí, obraz konzumní horečky, jakou dobře známe z všedního života.

Film může být pro někoho pouze zábavnou rekonstrukcí povedeného žertíku, ale o jeho etice mají někteří pochybnosti.

Jenže tyto okamžiky zachycené na plátně umožňují, abychom se na sebe podívali jinak. Ve filmu nejde jenom o zjištění, že babičky chodí rádi do hypermarketu, protože je to tam levné. Stejně tak autoři nemoralizují a nementorují, že nakupování je špatné a konzum nemravný.

Jsme jenom lidmi, žijeme s našimi slabostmi, touhami, v různých klinčích a povinnostech, a samozřejmě potřebou i touhou nakupovat..., a tak film mluví i o tom, do jakých rolí jsme ochotni a schopni se vehrát.

A také o tom, jaké role zaujímáme v systému, který se už řítí vpřed sám od sebe, a kde je hranice etiky reklamní profese, když se lidé podílejí na "kampaních", s nimiž morálně nesouhlasí a chlubí se, že "jsme schopni dělat reklamy na produkty, které jsou úplně na hovno nebo nejsou vůbec".

V okamžiku, kdy člověk odchází z kina, se sám sebe ptá, jakou roli v tom všem hraje on. Proto Český sen není bublinou, která splaskne. Jde o plnohodnotný a zatím nejlepší český film tohoto roku, u něhož slovo dokumentární je pouze přežitkem.

Český sen, ČR (2004)

Režie, scénář, kamera, hrají: Vít Klusák a Filip Remunda.