V době, kdy se Birthday Party pomalu rozkládala pod vlivem hektického života i drog, natočil Nick Cave půlhodinové album s berlínskou skupinou Die Haut Burnin´ The Ice

Vyzrálý soubor pojmenovaný podle protiválečného románu z osvobozené Neapole Itala Curzia Malaparta představoval i na kvasící berlínské scéně počátku osmdesátých let raritu. Byl ryze instrumentální, naléhavost mu sice nechyběla, ale nestavěl jen na nespoutané energii. Dbal na přísnou architekturu skladeb, v nichž pracoval s překvapivými změnami repetitivních figur. Že se inspiroval tvorbou Captaina Beefhearta je patrné na bonusovém sólovém DVD Skinned-A-Live.

Cave, který na desce zpívá ve čtyřech ze sedmi skladeb, byl proto nucen hledat nové formy vyjádření. Typický křik, jaký uplatnil v Truck Love, se k dalším písním nehodil, a tak musel poprvé přejít do suššího, mrazivého projevu, jaký častěji používal až mnohem později.

Vlastní soubor samozřejmě nabídl Caveovi větší prostor než Die Haut, jejich pojetí bylo dané. To však nic neubírá na kvalitě desky i samotného souboru, s nímž následujících letech hostovaly vedle Cavea Debbie Harry, Lydia Lunch či Kim Gordon ze Sonic Youth. Švýcarský bubeník Die Haut Thomas Wydler nakonec skončil u Cavea a další dva členové - Rudi Moser a Jochen Arbeit - před pár lety posílili Einstürzedne Neubauten.

Die Haut And Nicka Cave: Burnin´ The Ice
Hit Thing / Black Point
CD 30:02, DVD 17 minut