Z děl z minulé sezóny již tradičně vybírala komise složená z českých expertů. Vlastní vyhodnocení přehlídky a udělení cen pak patřilo mezinárodní porotě. Zahraniční návštěvnost na 20. ročníku festivalu byla tentokrát různorodá a početná. Zúčastnilo se ho na padesát pozorovatelů a promotérů z celého světa, což je pro naše současné taneční hnutí velmi důležité.

Bohužel však nebylo jednoduché si vybrat, nic zvlášť objevného se totiž v minulé sezóně neurodilo. Rozhodně ne z ryze taneční oblasti. Většina zúčastněných souborů a skupin se pohybovala na pomezí pohybového a fyzického divadla.

Viliam Dočolomanský uvedl se svým souborem Farma v jeskyni premiéru nazvanou Informátoři. Soubor se specifickým výrazovým jazykem se poslední dobou řadí spíše mezi taneční než divadelní produkce. V představení se tvůrci zabývají problematikou potravinářských koncernů a korporací, které kritizují. Poukazují nejen na informace, informátory a rychlé rozšiřování lživých zpráv, ale i na silná aktivistická hnutí.

Inscenace se stala politickou agitkou, přestože řada výstupů a scén byla zřejmě míněna ironicky. Není to ale téma, které by Farmě v jeskyni takříkajíc sedělo.

Taneční soubor VerTeDance vynikl s inscenací Korekce v režii Jiřího Havelky. Jedná se spíše o pohybový výzkum v oblasti rovnováhy lidského těla a zpracování tématu svobody a nesvobody. Tanečníci seřazení do jedné řady se nemohou hnout z místa. Nohy jim jako by uvízly v botách a ty jsou zakořeněné nebo spíš přišroubované k podlaze. Nohy se nemohou pohnout a bez toho se člověk nerozběhne.

Pohyb z místa je nemožný

Toto vymezení umožňuje pouze limitující pohyby na pokraji pádů, otáčení se a vývratů z osy těla. Přitom tanečníci stojí poměrně blízko sebe, ale přesto si nemohou a chvílemi si ani nechtějí pomoci.

Působivé bylo představení La Loba v choreografii Lenky Vágnerové a v tanečně-expresivní interpretaci Andrey Opavské.

Humor a dobrý nápad předvedla Spitfire Company s tak trochu pantomimickým číslem Antiwords, vycházejícím z Audience Václava Havla. V maskách obřích hlav stejného výrazu se schovávají dvě performerky a skvěle imitují nejen Pavla Landovského, jehož hlas (vypůjčený z Menzelovy inscenace) umocňuje komické scény a tradici opíjení se, ale i napodobují některé veřejné činitele.

Česká taneční platforma – 20 let
Divadlo Ponec, Alfred ve dvoře, Studio Alta, NoD, DOX, 3. – 6. dubna