Před zraky návštěvníků premiéry a prvních repríz se herci české i polské scény Těšínského divadla překonávali. Vždyť hrají o svých předcích. O těšínských pověstech i anomáliích, o rozděleném městě, o ztracené tramvaji, o hokejistech v nedalekém ocelovém městě...

Osou písně Nohavici

Nohavica obdařil kabaretně revuální příběhy a skeče vším, co zdobí jeho písničky a poezii. Lipus to všechno režisérsky kočíroval od volně plynoucích vzpomínek až k zběsilosti a zmatkům nové doby. I když písničky hudební inscenaci vévodí, místo v ní má každá ironie, každé slovo, ať už je vysloveno česky, polsky, německy nebo v židovském ivrtu.

S tím vším se krásně a výjimečně ztotožňují herci, od Haliny Pasekové v roli bájné těšínské řeky Olzy (ale také Rotundy, Žony a Židovky) a od Karla Čepka v sérii figurek dr. Slámy, Čecha, Božka, Císaře, Fausta a Muže až k Ryszardu Malinowskému, Barbaře Szotek-Stonawské a ke Kajetánu Písařovicovi, který měl ještě po premiéře v postavách Árona, Tramvajáka a Čecha trochu potíže s choreografickými čísly.

Bourání hranic

Nevím, do jaké míry bude Těšínské nebe přenosné na jeviště mimo region (teď nemluvím písních Nohavici, které už zlidověly), ale jestliže někdo udělal pro česko-polskou vzájemnost víc než všichni naši do sebe zahledění vůdcové, ať už patří k staročechům nebo k mladočechům, pak je to Těšínským nebem Těšínské divadlo.

Těšínské divadlo Český Těšín - Jaromír Nohavica, Renata Putzlacher, Radovan Lipus, Tomáš Kočko: Těšínské nebe. Režie R. Lipus, choreografie František Blaťák, dramaturgie R. Putzlacher, scéna Marek Pražák, kostýmy Eva Kotková.