Čerpáte z rock’n’rollového zvuku šedesátých a sedmdesátých let. Proč vás přitahuje?

Vojta: Našimi vzory jsou umělci, v jejichž hudbě cítíme srdce – Jimi Hendrix, Beatles, AC/DC, Pink Floyd, Prince a podobně. Člověk ani nemusí umět anglicky, aby v jejich tvorbě našel odkaz. Někdy je těžké se k němu dopracovat, ale když se to podaří, je to motivující.

Tomáš: Spousta kapel se dnes snaží obohacovat svou tvorbu o moderní zvuky, ale zapomíná na podstatu. Skupiny, které milujeme, mají starý garážový zvuk, a když si je však pustíme, jako by hrály u nás v obýváku.

Odsuzujete moderní zvukové prvky v tvorbě?

Martin: To v žádném případě. Hudba jde dopředu a my to respektujeme. Někdy je koneckonců používáme také.

Vojta: Když Pink Floyd psali v roce 1979 skladbu Another Bricks In The Wall, strašně to řešili. Chtěli, aby se líbila co nejvíce lidem a aby se počet jejich příznivců rozšířil. Zvolil nakonec diskotékový rytmus spojený s funkovou kytarou a výsledek byl úžasný. Je důležité hledět do historie, ale současně se nebránit přítomnosti.

Jaký je největší problém přítomnosti?

Vojta: Podle mě je v komunikaci. Lidé se fixují na internet, mobily, počítače, přitom zapomínají na osobní kontakt. Vím, pokrok nelze zastavit a internet je úžasná věc, která nabízí velké možnosti. Podle mě je ale důležitější se potkat, hovořit spolu a prožívat při tom emoce. Když dostanete esemesku, nepoznáte, s jakou náladou ji dotyčný psal.

Vypadá to ale, že generační rozhodnutí komunikovat prostřednictvím nových médií je nezvratné…

Vojta: Myslím, že je to možné změnit. Proto děláme hudbu.

Martin: K tomu, abychom o svém koncertu informovali co nejvíc lidí, používáme nová média. Během vystoupení ale komunikujeme, snažíme se s nimi potkávat, povídat si a zanechat v nich i v nás nějaký pocit.

Vojta: Když se podíváte do historie, zjistíte, že podnětem k válkám byla neschopnost komunikace. Myslím si, že se k tomu naše společnost blíží, a obávám se, že pokud se nechytí za nos a lidi spolu nezačnou mluvit jinak, špatně to skončí.

Proč jsou vaše texty anglické?

Martin: Texty jsou pro nás důležité. Píšeme je ale v angličtině, protože se netajíme tím, že bychom chtěli zkusit obstát i v zahraničí. Kdyby byla většinovým světovým jazykem čeština, budeme zpívat česky.

Prvního mezinárodního úspěchu jste dosáhli na soutěži GBOB v Thajsku…

Vojta: Bylo skvělé tam být a vidět, jak lidé vnímají hudbu. Cítili jsme, že se chovají přesně tak, jak chtějí, abychom se k nim chovali my. Rádi bychom se tam ještě někdy podívali.

Martin: Byli jsme mile překvapeni z upřímných a pozitivních reakcí tamních diváků jak na naše vystoupení v soutěži, tak na další tři koncerty, které jsme tam hráli. Potvrdilo nám to, že se svou hudbou můžeme do zahraničí.

Tomáš: Myslím si, že pokud jde z kapely správná energie a nálada, musí to bavit každého člověka na zeměkouli.