Český sen označujete jako filmovou reality show. Co tím chcete říci?

Klusák: Vypůjčili jsme si to z novinových článků, které pravost našeho hypermarketu zpochybnily pár dnů před jeho otevřením. Teď už víme, že nás někdo z našich lidí práskl. Hospodářské noviny napsaly, že jsme nová reality show České televize. Tenkrát to naše PR oddělení hbitě odmítlo, dnes se k tomu hrdě hlásíme.

Remunda: Kina jsou plná amerických filmů, které nemají s reálným životem nic společného. Věřím, že kdyby existovaly filmy, které by se zabývaly otázkami každodenního života a přitom by nenudily, lidé by na ně chodili. Na přehlídce českých filmů Finále Plzeň bylo představení Českého snu týden dopředu beznadějně vyprodané.

Nebylo by lepší označit snímek za dokument?

Klusák: Oba studujeme v dílně Karla Vachka a tíhneme k dokumentárnímu způsobu uvažování, navíc, myslím, nemáme dost životních zkušeností na natočení hraného filmu. Označení dokument je však zavádějící, je to nefiktivní film s fiktivním hypermarketem. Nemluvě o tom, že nám dokumentaristům dělají špatnou službu televizní dokumenty, ve kterých lidé vzpomínají do kamery, jak to bylo za války. Jsou to nesmírně cenná svědectví, ale nejsou to filmy ve smyslu kinematografie. Médium filmu je tady použito netvořivě - jako magneťák.

S jakým úmyslem jste přistupovali k filmu?

Remunda: Je to velké dobrodružství natáčet film, o němž nevíme, jak skončí. Nejradši jsme, když nás realita překvapí.

Klusák: Ten film nenese jednoznačné sdělením ani pro diváka, ale ani pro nás. Snažíme se filmem ptát a čekáme, co film odpoví - a to i nám. Po většině projekcí budeme dělat besedy, hodláme se dávat všanc. Nevzdáváme se zodpovědnosti za to, co jsme provedli. Jsme podvodníci, ale dramaturg filmu Jan Gogola ml. naši akci pojmenoval jako "přátelský podvod".

Chodíte sami do hypermarketu?

Remunda: Někdo říká, že tam ušetří čas a peníze. Já ho tam vždy ztratil a peníze utratil. Těším se ale, až si tam půjdu koupit DVD s Českým snem a několika bonusovými scénami zdarma.

Klusák: Po projekci na festivalu v Jihlavě mi neznámý pán vyprávěl, že se někdo z jeho blízkých zúčastnil konkursu na místo v nejmenovaném hypermarketu. Nábor zaměstnanců spočítal v tom, že vybrali několik desítek lidí, které odvezli na louku za město, tam do trávy rozházeli lentilky a nutili je, aby si klekli na všechny čtyři, bučeli a ty bonbóny sbírali. Kdo odmítl, toho nevzali. Kdybychom takové praktiky znali v době natáčení, tak bychom něco podobného určitě uspořádali, snažíme se být co nejlepšími manažery...

Nestali jste se tak trochu loutkami v rukou reklamní agentury?

Remunda: Oni do toho šli s tím, že se skrze náš film udělají reklamu a stanou se slavnými. O spolupráci s agenturou ale zatím nesmíme mluvit, což se asi brzy změní. Máme signály, že nám chtějí vypovědět smlouvu. Tím bychom byli automaticky zbaveni mlčenlivosti a všechno bychom zveřejnili.

Klusák: Reklamní agentura se zalekla několika kontroverzních scén ve filmu. Všechny jejich pokusy film cenzurovat jsme však hrdě ustáli.

Žaloval vás někdo?

Remunda: Jakási advokátní kancelář prý připravovala hromadnou žalobu, ale natáčení bylo právně dobře zajištěno, takže se nakonec žádné soudy neodehrály.

Chtěl vám někdo z lidí, kteří se nechali nalákat do Letňan, "rozbít hubu"?

Klusák: Stáhněte si na www.ceskysen.cz upoutávku pro kina, kde je všechno natočené. Překvapuje mě, že nevíte, že jsme s kolegou Remundou leželi dva měsíce v Motole.