„Zdálo se poctivé odehrát takové turné,“ říká Michael na naší schůzce ve slavných Air Recording Studios v tiché zelené části severního Londýna. Původně kostel, památkově chráněná budova, je zpěvákovým hudebním domovem posledních patnáct let. „Rád si dávám výzvy, abych se jako zpěvák zlepšil. A věřte mi, že zpívat s orchestrem je způsob, jak se to dá udělat,“ dodal.

Málem zemřel

Symphonica, Michaelovo šesté album, bylo nahrané během úspěšného turné v letech 2011 a 2012. Když si vezmete, jak těžce onemocněl v roce 2011, je úspěch už to, že byl vůbec schopný nahrávat. Na turné v Rakousku večer před představením zkolaboval, byl rychle převezen do nemocnice a tam mu diagnostikovali akutní zápal plic. Málokdo v té době věděl, že bojoval o život, výsledek byl nejistý.

„Ano, skoro mě to zabilo,“ připouští nyní. „Na nevědomé úrovni to bylo velmi děsivé a pravděpodobně se už nikdy nebudu cítit tak v bezpečí. Ale bože, byl jsem tak vděčný, že jsem se z toho dostal živý a byl jsem velmi šťastný, že jsem zpět doma v Londýně.“

George Michael mě vítá na tomto vzácném rozhovoru (je známý tím, že s tiskem moc nemluví) a zdá se být fit a zdravý. Z hrozné choroby už se docela uzdravil. V kostkované košili a džínách, s profesorskými brýlemi na nose, je zpět ve studiu a tvrdě pracuje na původním materiálu pro další album (zatím nemá jméno), které chce vydat příští rok.

Dramaturg z nahrávací společnosti, který už slyšel některé hotové skladby, prohlásil, že jsou ohromující. „Je tam zvláště jedna píseň, která je víc než výjimečná. Text je neuvěřitelný, a to, jak je strukturovaná, je prostě krásné,“ řekl magazínu Music Week.

Ale Michael, který byl vždy vnímán jako jeden z nejtalentovanějších autorů své generace, a který dokáže dát písním neobvykle krásný text a emocionální hloubku, nevydá album, dokud si nebude jistý, že je bez chybičky. Není znám jako perfekcionista pro nic za nic.

„Bude to pozitivní kolekce,“ říká. „Mnoho mých hitů, i tanečních, vám jakoby zaťuká na rameno a řekne: ,Dobře, několikrát si mě poslechni a dostane tě to.’ Písně, které jsem napsal pro tohle album, jsou spíš písně typu ’tak jsme tady, bang’. Ale nyní jsem albu tak blízko, že nedokážu posoudit, jak to souvisí s mou další prací. Bude mě zajímat, jaké písně z něho bude veřejnost považovat za potenciální klasiku.“

Britský zpěvák George Michael.

Britský zpěvák George Michael

FOTO: Universal Music

Poslední práce producenta Ramonea

Mezitím je tu pro fanoušky úžasná Symphonica. Je to Georgeovo první album od Patience z roku 2004 a kritici ho jednohlasně chválí. Jsou okouzleni Michaelovým hlasem a záběrem kolekce.

Jak si zpěvák vybíral coververze na desku? „No,“ říká zamyšleně, „album bylo navrženo jako mix materiálu z mého písňového katalogu, o kterém jsem si myslel, že by mu slušel orchestr. A zbytek jsou jednoduše některé z mých oblíbených písní a ty, o nichž jsem si myslel, že budou lichotit mému hlasu a budou pro mě výzvou. Miloval jsem každou minutu vystupování na turné Symphonica.“

Zajímavé je, že na Michaela udělala reakce publika stejný dojem, jako udělalo album na publikum. „Jsem si jistý, že tam byly kousky, které nikdy neslyšeli, občas nějaký jazzový standard nebo něco. Ale zdáli se naprosto připravení vydat se na tu hudební cestu se mnou.“

Album je koprodukované legendárním Philem Ramonem, který během své dlouhé kariéry pracoval s každým od Franka Sinatry po Barbru Streisandovou a produkoval i poslední singl, který nahrála Amy Winehouseová (s Tonym Bennettem) před svou smrtí v roce 2011. Ramone sám zemřel v roce 2013 a Symphonica je jeho poslední dílo.

„Jaká čest být posledním umělcem, jenž vydal hudbu, kterou produkoval Phil Ramone. Choval se ke mně s obrovským respektem a za možnost s ním spolupracovat budu vždy vděčný,“ říká George Michael.

První v Palais Garnier

Poprvé jsem George Michaela potkal mrazivého večera v listopadu 2006 v Londýně, kde zahajoval britskou část prvního světového turné 25 Live.

Ten večer s ním nebyl žádný doprovod, jen on, já a jeho maskérka, která mu pudrovala obličej, zatímco já mu kladl otázky.

I když měl jít za méně než půl hodiny na pódium vyprodaného koncertu, budil dojem, že má všechen čas na světě. Byl upovídaný, vřelý a duchaplný a zdál se upřímně dojatý nadšenou reakcí publika na své koncerty.

„Jako umělec se stále cítím vděčný a privilegovaný, že mohu být součástí lidských životů. To je něco, o čem jsem vždy snil,“ říká dnes.

O čem asi nikdy nesnil je, že bude jednoho dne zpívat v legendární pařížské opeře Palais Garnier a bude prvním moderním umělcem, kterému to bude dovoleno. „Ano, to byla velká čest,“ připouští.

Všechny peníze, které vystoupením vydělal, věnoval Sidaction, největší francouzské nadaci bojující proti AIDS. „Viděl jsem, jak AIDS dokáže ovlivnit lidské životy, jak může zničit rodiny, komunity,“ říká Michael, který je známý svou filantropickou a charitativní činností.

George Michael rozhodně zůstává jednou z nejdůležitějších a aktuálních postav hudebního světa, každý nový projekt a nahrávka je významnou událostí, netrpělivě očekávanou fanoušky i kritiky.

Music Weeku, který mu nedávno věnoval třicet stran, spadly kvůli zájmu o článek webové stránky a tištěné číslo časopisu se rychle vyprodalo. Pokud je třeba, je toto důkaz zpěvákovy neutuchající popularity.

Stálicí přes třicet let

I když mladý George Michael vyrůstal v obyčejné, tvrdě pracující rodině na severu Londýna, bylo všem kolem jasné, že ho pohlcuje zájem o hudbu.

„Nikdy jsem rodičům neřekl, že chci být popová hvězda, nebo něco takového,“ říká. „Prostě věděli, že jsem hudbou posedlý. Je legrační, že můj otec říkal, že si nemyslel, že umím zpívat.“

Od dob slavných Wham! v osmdesátých letech prodal více než 115 miliónů alb. Pokračoval potom v sólové kariéře a přes svá vynikající alba se z idola náctiletých stal ikonou dospělých.

Je hudební stálicí přes třicet let. Vyneslo mu to dvě prestižní ceny Grammy, několik cen Ivor Novello za vynikající skladatelské schopnosti a řadu ocenění po celém světě. Přitom dokázal napsat píseň, která je tak známá, že ji přeložili takřka do všech světových jazyků. Careless Whisper je tak milovaná, že už ji ani nemusí na koncertech zpívat. Sotva začne slavné intro, publikum to udělá za něj.

„Je to neuvěřitelné,“ říká. „Mít tak dlouhou a úspěšnou kariéru, to je sen každého umělce, no ne? A nevím, jak se to stalo, opravdu ne. Možná lidé stále cítí mou energii a touhu dělat nejlepší hudbu, jakou mohu. Kdo ví?“

No ano, kdo? Ale nesmíme zapomenout na jeho úžasný hlas. Jak řekl sám – všechno je o hlasu.

(Tištěnou verzi rozhovoru Právu poskytla společnost Universal Music, přeložila Šárka Hellerová)