RECENZE: Mělký ponor do dvacátého století

Cesty bratrů se však po promoci na technické vysoké škole vydají odlišnými cestami – Lauritz odjíždí do Norska, Oscar do Afriky a Sverre coby homosexuál následuje svého přítele do Anglie.

První díl ambiciózní trilogie Stavitelé mostů sleduje osudy Lauritze v Norsku a Oscara v Africe. Homosexuálovi Sverremu je věnována další kniha, která zatím nebyla přeložena do češtiny. Lauritz i Oscar jsou stateční, houževnatí muži, kteří si vybudují společenské postavení. V tom se autor projevuje jako výsostný romantik – jeho hrdinové jsou všichni krásní, ušlechtilí a moderně smýšlející.

Lauritzovi nevadí, že jeho žena fandí myšlence feminismu, a sám je nadšený jejím studiem na medicíně. Oscar zase neodsuzuje svého bratra gaye – chápe, že jde o úděl, který si sám Sverre nevybral. Všechny ženské postavy jsou navíc krásné, smyslné, chytré a jejich duševní obzor se skládá z tezí, pro které Guillou nenachází hlubší psychologické zdůvodnění.

Počkejme si s hodnocením celé série na další dva díly, ale už teď lze říct, že Guillou píše o dvacátém století z pohledu dnešní doby. Postřehy a víra jeho postav jsou příliš formovány současným pohledem na dobu kolem první světové války. Poznámky o tom, že jednou homosexuálové nebudou perzekvováni, ženská a mužská sexualita jsou stejně důležité prvky spokojeného vztahu a afričtí domorodci jsou rovni bělošským kolonizátorům, jsou deklamovány, ale nikoli prožívány.

Tyto závěry se rodí kdesi v čistých charakterech hrdinů, avšak spisovatel nám neukazuje cestu, jak se k těmto moderním názorům dostali. To by přitom představovalo v kontextu zvolených let velmi zajímavou vrstvu vyprávění.

Co dělá jiné slavné literární rodinné kroniky pozoruhodnými i mnoho let po vydání, je pak právě ten hluboký ponor do psychologie doby. Ukázat společenský posun skrz své hrdiny, přiblížit jejich názorové změny tak, aby jim čtenář rozuměl, je velký autorský úkol. V prvním díle trilogie se Guillou k naplnění tohoto úkolu zatím bohužel nepřiblížil.