Co znamená pro polskou kinematografii Andrzej Wajda?

Je to prostě mistr filmu. Máme samozřejmě i mladší mistry, ale on je jen jeden a je těžké říci pár slovy, co pro nás znamená. Byla to má první spolupráce s ním a bylo to velké potěšení, ale také lekce pokory. Myslím, že každý herec se nejdřív musí naučit s ním spolupracovat, protože má specifický styl práce. Kdysi řekl, že osmdesát procent úspěchu filmu je herecké obsazení. A když jsem se ho v prvních dnech přišel na něco zeptat, odpovídal: Nejste tu proto, abyste mi kladl otázky, ale abyste hrál.

Setkal jste se někdy osobně s Lechem Walesou?

Před natáčením ani během něj jsem se s ním nesetkal. Nechtěl jsem. Jednak proto, že Walesa sám nechtěl do příprav filmu zasahovat. A navíc jsem to nepotřeboval. Dnes je Walesa úplně jiná osoba než ta, kterou jsem hrál. I dnešní hlediska jsou jiná než na konci osmdesátých let a my jsme vyprávěli příběh, který se odehrává právě tehdy.

Říká se, že lidská paměť je schopna z misky vody udělat oceán. A něco na tom bude. Walesa prý po zhlédnutí filmu řekl, že to není pravda a leccos se mu nelíbilo. Třeba tvrdil, že vůbec nebyl tak nafoukaný. Ale jeho syn řekl opak a i on časem svůj názor zmírnil.

Jaké to je hrát žijící legendu, symbol?

Nelze hrát symbol, musíte se snažit hrát člověka. Kdybych si připouštěl, že pracuji s laureátem Oscara a hraji prezidenta a nositele Nobelovy ceny, mohl bych rovnou poděkovat a odejít, byl bych úplně paralyzovaný. Mě zajímal Walesův lidský rozměr, že ho někdy bolí hlava, že má silné i slabé stránky.

Jak na film reagovalo polské publikum?

Vnímání Walesy v Polsku se za poslední roky změnilo. Dodnes má svůj vývoj a není tajemstvím, že je to stále kontroverzní postava. Má zastánce, protivníky i nepřátele. A je těžké v jednom filmu obsáhnout dvacet let života. Nám šlo především o moment vítězství. Můj osobní názor na něj se ale nezměnil. Díky filmu si dnes jen dovedu lépe představit, jakou cenu za to vítězství zaplatil nejen on, ale i celá jeho rodina.