V roce 2012 si zpěvačka odskočila k dobře přijaté akustické nahrávce Abbey Road Sessions. Poslední regulérní studiovou desku Aphrodite vydala v červnu 2010. Novinka Kiss Me Once je nadto její první kolekcí poté, co podepsala smlouvu o zastupování se společností Roc Nation, kterou založil americký rapper Jay-Z a jež se stará i o Rihannu či Shakiru.

Na novém albu se podílela celá řada producentů v čele s Pharrellem Williamsem, jenž pro Kylie napsal a produkoval skladbu I Was Gonna Cancel. Dále na písničkách spolupracovali Ariel Rechtshaid, MNEK, Greg Kurstin, Sia, Cutfather a další.

Propagaci alba pojala australská popová dáma netradičně. Stránky bulvárních médií v Anglii plnily v posledních týdnech zprávy a fotografie z míst, kde se nečekaně zjevila.

Zazpívala například překvapenému publiku v jedné londýnské hospůdce nebo svérázně poděkovala jednomu ze svých nejoddanějších fanoušků, když mu přišla zazpívat singl Into The Blue do posilovny, v níž cvičil.

Úvodní písnička alba, singlová Into The Blue, ostatní převyšuje. Má totiž nejenom diskotékový tvar, ale nese v sobě i dobrou popovou melodii a aranžérskou práci. Je to jediná vlajková loď, kterou nová deska mohla mít.

Od následující Million Miles se totiž záměr zpěvačky i jejích producentů stočil k tuctové diskotéce a z alba se sypou písničky, které stojí na tanečním rytmu, jiskřivém zvuku, k dětinské roztomilosti stylizovaném projevu zpěvačky a hokuspokusech o dobré melodie, které v lepším případě zůstaly jenom pokusy.

Kylie Minogue jako by vypadla z osmdesátých let. Jen zvuk alba je modernější a občasná přítomnost vlivu r’n’b či dubstepu (Sexercize) dělá retro myšlení tvůrců reálnější. Podlehli mu nicméně všichni. Jak Kylie, tak i obvykle myšlenkově dosti bezzubí slavní producenti současnosti, jejichž jména jsou jednoznačnou zárukou průměru.

Titulní písnička Kiss Me Once je jako nějaká stará pecka od Madonny, Les Sex je zase spojením energií Nicky Minaj s Daft Punk a duet s Enriquem Iglesiasem v baladě Beautiful obnažuje obvyklá klišé, které popové balady mají, zvláště zpívají-li v nich dva a o lásce.

Pořád je to ale lepší než několik poměrně hloupých textů o sexu (Sexy Love, Sexercize, Les Sex) a pár v podstatě bezobsažných.

Kiss Me Once je album s jedním dobrým momentem (první písničkou), mnoha průměrnými a nánosem výplně pro natažení délky. Je dalším důkazem delší dobu zřejmé skutečnosti, že střední popový proud hledá impuls, který by vyhecoval k lepším písničkám i zkušené harcovníky.

Navíc je to album velmi anonymní. Hlas Kylie Minogue není z těch, které by byly osobité, a tak si ji lze snadno splést s nějakou vykulenou jiskřičkou z televizní soutěže.

Kylie Minogue: Once Me Kiss
Parlophone/ Warner Music, 38:46

Celkové hodnocení: 40 %