Daughtry hráli v neděli večer v Praze úplně poprvé. Stačil jim k tomu ne docela zaplněný klub Roxy a písničky ze čtyř desek, které ve své diskografii od roku 2006 mají.

Start koncertu měli nicméně poněkud rozpačitý. Nebylo to ve výkonech šesti členů, na ty se mohou veskrze spolehnout. Bylo to v brzkém přiznání, že prvotní v jejich zvuku je zpěv Chrise Daughtryho a také schopnost nespěchat, ani když si to okolnosti obvykle žádají.

A tak byly mezi písničkami v programu poměrně dlouhé pauzy, při nichž si muzikanti s ledovým klidem měnili a dolaďovali nástroje, k tomu velebili české pivo, odhazovali divákům trsátka a velmi záhy zůstali na pódiu jenom Daughtry a klávesista Elvio Fernandes, aby společně odehráli a odzpívali dvě akustické balady. Fernandes se v nich projevil jako zdatný vokalista a Daughtry jako zpívající poeta.

Ve filozofii této formace, kterou zpěvák pojmenoval podle svého příjmení, je alfou a omegou dění on. Jeho pěvecký výkon byl jistý v mnoha polohách i výrazech, jeho intonace předčila očekávání živého koncertu, a tak kdyby na pódiu se svým charizmatem holohlavého potetovaného rockera nebyl a zpíval ze zákulisí, stejně by se na jeho hlas navěšovaly ostatní nástroje jako na epicentrum písní.

Postupem času to navíc na pódiu více jiskřilo a v závěru už kapela sázela nadšeným divákům jednu písničku za druhou, až po hit Home, kterým uzavřela základní set. Po přídavku bylo pak jasné, že Daughtry přesně vědí, jakou cestou se vydali a kam chtějí dojít. Jejich doménou je střední rockový proud se znamenitým zpěvem a jistými instrumentálními i vokálními party.

Daughtry
Roxy, Praha, 16. března

Celkové hodnocení: 70%