Článek
Honeck patří ve světě i k velkým propagátorům duchovní hudby a nebylo poprvé, že připravil pro naše publikum program spojující v rychlém sledu díla či části děl více autorů, tentokráte W. A. Mozarta, Francise Poulenca a Henryka Góreckého. Zejména Francouz Poulenc a Polák Górecki tvoří celým svým dílem vrchol soudobé hudby 20. a 21. století, a tak seznámit se i s jejich duchovní tvorbou je pro české publikum vždy přínosné. Mozart byl zastoupen pouze známým motetem Exsultate Jubilate, v němž se poprvé v tomto večeru dostalo na německou pěvkyni. A její podání ihned zaujalo.
Sólistka Frankfurtské opery Christiane Kargová vlastní měkký příjemný hlas s jistými výškami a koloraturou, ale mnohem působivější i výrazem je v současné tvorbě, což po přestávce prokázala v Góreckého známé Symfonii č. 3 zvané „Symfonií žalostných písní“ i v Poulencově Gloria.
Byla ale škoda, že ze zmíněného Góreckého oproti tištěnému programu zazněla jen druhá věta. Přitom právě toto dílo bylo publikem očekáváno nejvíce, jelikož patří k nejpopulárnějším v současné hudbě a jeho nahrávky jsou jediné, které ve světě konkurují v žebříčcích hitům pop music. Část s textem za války umučené mladé Polky přednesla Kargová stojící společně se sborem u varhan uchvacujícím způsobem a Honeck s orchestrem jí vytvořil ztišeným doprovodem emotivní pozadí.
Rakouský dirigent Manfred Honeck si s Českou filharmonií rozumí.
Z Góreckého zazněly ještě dvě skladby – smyčce orchestru dostaly velký prostor ve Třech kusech ve starém slohu psaných pouze pro smyčcové nástroje a brněnský sbor v Totuus Tuus (Zcela tvůj), díle, jež psal autor pro Jana Pavla II.
Vrcholem večera byla závěrečná Poulencova Gloria, v níž se spojily na velké ploše poprvé všechny tři složky večera - sólistka, sbor i orchestr. Slavnostní jásavá nálada díla jako by byla předznamenáním blížících se Velikonoc, ke kterým se program čtvrtečního koncertu (opakovaný ještě v pátek) spíše hodil.
Přes jedinou výtku se zkrácením Góreckého je možno Honeckův koncert i hru filharmoniků ocenit opět vysokou známkou, která patří i sólistce a skvělému brněnskému sboru. Honeckovy návraty k České filharmonii vždy stojí za pozornost.