Plastiku zapůjčila farnost Šternberk prostřednictvím Muzea umění v Olomouci, které si naopak z Prahy odvezlo tři exponáty na moravskou výstavu Gotické madony na lvu.

Spojitost s katedrálou svatého Víta

Šternberská madona zaujímá mezi středoevropskými památkami zvláštní postavení nejen svým uměleckým mistrovstvím a nezaměnitelným půvabem, ale také tím, že je na jejích zádech patrná signatura umělce, což je v české gotice doby Karla IV. a Václava IV. výjimečné.

Madona ze Šternberku na Moravě, která je považovaná za jednu z nejkrásnějších středověkých soch, dochovaných na území ČR.

Madona ze Šternberku na Moravě, která je považována za jednu z nejkrásnějších středověkých soch dochovaných na území ČR.

FOTO: Michal Doležal, ČTK

„Dochovaná písmena HEN,“ tvrdí Jan Klípa, odborný pracovník Národní galerie a kurátor výstavy, „odkazují pravděpodobně buď k Jindřichovi, či k Janovi, dvěma blízkým příbuzným Petra Parléře, stavitele Svatovítské katedrály.“

Dílo bylo zřejmě objednáno někdy v posledním desetiletí 14. století některým z kanovníků řádu augustiniánů pro jejich klášterní kostel ve Šternberku.

Šternberská madona byla naposledy představena v Praze v roce 2006 na výstavě Karel IV., císař z Boží milosti, kde ale byly takové návaly diváků, že si vlastně málokdo mohl tuto cennou plastiku tzv. krásného stylu důkladně prohlédnout. V Anežském klášteře je vystavena společně se středověkou replikou Krumlovské madony a s gotickou sochou sv. Petra ze Slivice.

Trojici doplňují ještě dvě gotická díla, zapůjčená z muzea v rakouském Logangu, kam Národní galerie půjčuje exponáty na reprízu výstavy Gotické madony na lvu.