Od středy ve třech abonentních koncertech ČF za sebou se stejným programem využívali posluchači možnost slyšet dramaturgicky skvěle připravené večery, ve kterých Brahmsovo základní dílo neoromantismu 19. století předcházely v úvodu Koncert pro dechové nástroje, harfu a orchestr Paula Hindemitha a známá „Nedokončená“ symfonie h moll Franze Schuberta.

Po přestávce patřil již zcela program Brahmsovu téměř hodinovému dílu, v němž poprvé použil klavír nejen jako sólistický nástroj, ale učinil ho zároveň i členem velkého symfonického celku.

Čtyřiačtyřicetiletá Grimaudová, Francouzka žijící střídavě v USA a Evropě (nyní ve Švýcarsku), loni oba skladatelovy koncerty nahrála pro Deutsche Grammophon, a tak lze její současné koncertní turné s ČF pokládat za propagační, i když s jiným orchestrem než na nahrávce.

Vřelý vztah jinak dost netypické hudebnice (založila v USA farmu pro vlky, věnuje se ochraně přírody, staví se za lidská práva, píše knihy) k našemu orchestru vznikl při loňském společném turné po Velké Británii, a tak jsme konečně po osmi letech od proslulého incidentu na festivalu Pražský podzim mohli pianistku uvítat opět v Praze.

Zrušená vystoupení

V roce 2007 těsně před koncertem v Rudolfinu s drážďanskou Staatskapelle bylo vystoupení Grimaudové s orchestrem zrušeno údajně pro neshody ohledně stavu klavíru. Festival Pražský podzim a ČF odmítly úpravy nástroje, které pianistka požadovala. Její odřeknutí bylo ale spíše způsobeno chováním tehdejšího ředitele festivalu, již zemřelého Pavla Špirocha, který byl opilý a vůči pianistce neurvalý.

Navíc loni pak bez bližšího vysvětlení byl zrušen její již ohlášený koncert na Jarním gala Dvořákovy Prahy.

Možná proto byl pianistce nyní dokonce poskytnut úplně nový klavír Steinway, který ČF zakoupila loni a je zatím používán zcela mimořádně. V bílém volnějším kostýmu asijského střihu vystupující Héléne Grimaudová pak uchvátila podáním, které mělo ty nejvyšší parametry a spojilo brilanci s kultivovaným, ale zároveň emotivním až expresivním projevem.

Její hra činí veškeré tempově dynamické požadavky autora i dirigenta jen pozadím pro vyjádření její osobnosti, která ale není nadřazená dílu. Zejména třetí rondová věta s dvěma kadencemi ji ukázala zcela podřízenou hudbě a spolupracující s orchestrem každou částí své osobnosti.

 Symbióza s orchestrem

Využívala možností skvělého nového klavíru s téměř mužskou energií, což při její útlé postavě, je až nepochopitelné. Zásluhou šéfdirigenta Bělohlávka i skvělých sól v orchestru tak vznikla málokdy slýchaná symbióza, kterou si i sólistka u klavíru viditelně užívala se stálým vizuálním kontaktem s dirigentem i členy orchestru.

Uragán, který se rozpoutal po skončení, můžeme označit nejen jako obdivný k předvedenému výkonu, ale i zároveň „omluvný“ za vznik podivné pauzy osmi let.

Sólistka to pochopila a odměnila se za ovace vestoje celého sálu i přídavkem (ve čtvrtek Chopinovou Posthumní etudou č. 1). Za mimořádný lze označit i výkon orchestru ČF a všech sólistů (v Hindemithovi i klarinetisty Františka Bláhy v úsměvné partii citující Mendelssohnův Svatební pochod). Návrat Grimaudové do Prahy se povedl a v neděli se bude koncert s ČF a s Brahmsem opakovat dokonce i v zahraničí - v sále Berlínské filharmonie. Pak vystřídá ČF na evropském turné Grimaudové anglický Birmingham Symphony Orchestra.