Téma silné, inscenace nikoli. Pitínského dramatizace i režie vrší lineárně řazené výjevy z azylového domu, obývaného vyděděnci, mentálně i fyzicky limitovanými outsidery, kteří jsou bez výjimky bezostyšně okrádáni majitelem zařízení. Po scéně se stále pohybují vyšinuté osoby, které cosi mumlají, křičí, zmítají se, močí, případně dobrovolně i nedobrovolně souloží. Zpočátku atakující obraz předpeklí se ale po více než hodině stane ubíjejícím stereotypem.

Uprostřed toho všeho trčí spisovatel William (Pavel Liška), který vše víceméně pasivně pozoruje. Sám je stíhán hlasy a ďábly, a aby všem bylo jasno, tak ho režisér obdařil schizofrenním dvojníkem (Ivan Lupták), aniž ale z jejich dvojjediné existence dokázal vytěžit výrazné jevištní ozvláštnění postavy.

Po pauze (a po citelném úbytku diváků) se konečně rozvíjí vztah Williama k Francis (Anežka Kubátová) a jejich společný pokus o únik, ale ani ten nepřinese o moc víc než trochu dívčí křehkosti a naděje. A do toho se – kdovíproč – pokouší bizarní osvětová bytost (Zdena Hadrbolcová) nacvičit s chovanci, kteří jsou stěží mocni souvislé věty, Gorkého Na dně.

Tříhodinová inscenace diváka zahltí množstvím opakovaných výjevů, agrese a bohužel i herecké neprofesionality. Nikoliv ovšem ze strany neherců (dvojí vstup Vlasty Třešňáka je oživující, byť s příběhem nijak nesouvisí), ale bohužel protagonistů, zvláště pak Pavla Lišky, který už zřejmě zcela rezignoval na vědomý kontakt s diváky. Ani v tak malém prostoru, jakým je Divadlo Na zábradlí, ho není slyšet, natož mu rozumět. A tak se jeho herecký talent a autenticita, již postavě dovede vtisknout, vytrácejí ke škodě herce i diváků. Boarding Home mohl být silnou výpovědí o dvojí podobě nesvobody. Bohužel zůstal promarněnou příležitostí. Není hořký, spíš nesrozumitelný a nudný.

Guillermo Rosales: Boarding Home, maximálně hořký
Překlad Petr Zavadil, scénář a režie J. A. Pitínský, scéna Petr Hynek, kostýmy Tomáš Kypta, hudba Matěj Kroupa. Světová premiéra 21. a 22. 2. 2014 v Divadle Na zábradlí Praha.