Proč se galerie rozhodla vybudovat další stálou expozici v místě, kde dosud pořádala krátkodobé výstavy, vysvětlil Právu ředitel Milan Knížák: "Palác Kinských je svým způsobem zakletý. Ač v centru Prahy, přijde sem mnohem méně návštěvníků, než do jiných objektů Národní galerie. To nás vedlo k rozhodnutí vybudovat tu divácky atraktivní stálou expozici, která by byla určena pro nejširší publikum. A co jiného by nám mělo být bližší z výtvarného umění než naše krajina, viděná očima malířů."

Expozice sleduje vývoj krajinomalby

Expozice je vytvořena tak, aby předvedla historický vývoj české krajinomalby. V současné muzejní praxi je to spíš konzervativní přístup, nicméně divákovi to umožňuje krok za krokem sledovat nejrůznější stylové proměny v pojímání krajiny, od baroka až k postmodernismu.

Krajina se jako téma objevuje už v pozadí výjevů pozdně gotických mistrů, ale téměř programovou zálibu v ní samotné k nám přinesli až Nizozemci, kteří působili na dvoře císaře Rudolfa II. Výstava však téměř manifestačně začíná Karlem Škrétou, zakladatelem barokní malby v Čechách.

Reprezentativní kolekce

V části věnované 17. až 19. století prakticky nechybí žádná velká osobnost. A výběr je přímo excelentní. Kurátorce Naděždě Blažíčkové-Horové se podařilo objevit i získat jako zápůjčku Mánesův významný obraz, který byl téměř jedno století pohřešován. Neobvyklé v Čechách je zastoupení umělecké fotografie, který byla zapůjčena zejména ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea.

Také předválečná avantgarda je v expozici zmapována velmi reprezentativně. Co obraz, to divácky působivá atrakce, nadšeni budou i ti nejnáročnější.

Až druhá polovina 20. století je pouze výběrová. Kurátoři se jen náznaky pokusili představit současné přístupy.

Na závěr Knížák

Nová stálá expozice končí sochařskou kompozicí generálního ředitele galerie Milana Knížáka, zobrazující bustu Václava Havla na mýtině lesa uprostřed muchomůrek. Sám autor k tomu říká: "Nevidím vůbec žádný problém v tom, že tu jsem zastoupen. Patřím k jedněm z mála současných českých výtvarníků, kteří jsou známí i ve světě. A do expozice mě vybral kurátor, kterému moje díla prostě připadají zajímavá. Jsou výtvarným názorem, který by tu podle něj neměl chybět."

Do oddílu 20. století se dostali i kdysi přední funkcionáři svazu umělců, kteří na patnáct let zcela vymizeli z galerijních expozic v Čechách. "Nechtěli jsme kádrovat," řekl Právu Knížák. "Rozhodující byla pro nás kvalita výtvarné tvorby, nikoliv politické postoje a činy těchto malířů. Speciálně 50. letům jsme věnovali větší pozornost, abychom tuto dobu odtabuizovali. Výsledek nechť posoudí diváci."

Některá jména budou objevem. Třeba takový Milan Albich se snad poprvé dostává do stálé expozice Národní galerie, naproti tomu už notoricky chybí Josef Jíra.

Knížák se svým týmem dokonale provětrali galerijní skladiště. Do paláce Kinských navezli trojnásobné množství exponátů a rozhodovali až přímo na místě, který kam umístit. Obrovským kladem expozice jsou prvotřídně vybrané obrazy. Prakticky tu není slabý kus, a přitom jde o exponáty, které ležely dlouhá desetiletí v depozitářích, stranou pozornosti odborné i laické veřejnosti.

Zejména v oddílu věnovaném klasikům české moderny je početná řada neokoukaných obrazů, které by si zasloužily větší propagaci například vydáním reprodukcí nebo alespoň série fotografií.