Představitelka newyorského punku sedmdesátých let a s ním spojené nové vlny nikdy nehleděla na ohlas, který její tvorba sklízí. S vážným vztahem k poezii hlídala, aby se pod syrovým hudebním nánosem, na němž se svého času v Patti Smith Group spolupodílel i český kytarista Ivan Král, neztratilo sdělení.

Nikdy nebyla skvělá zpěvačka, vždy byla lepší v deklamaci a důrazu, s jakým své myšlenky sdělovala. Právě to z ní ale udělalo osobnost, bez které si všechny ty současné exkurze do sedmdesátých let lze sotva představit. Patti Smith je pojítko, děkujme okolnostem, že stále aktivní.

Novinka Trampin´ je nesporně jedna z nejlepších desek, jaké kdy nahrála. Snesla na ni veškeré zkušenosti svého života (narodila se v roce 1946) i potřebnou nostalgii, která v garážovém zvuku jejího alba velmi dobře funguje.

Nebyla to spekulace, Patti Smith na novince jenom pokračovala v tom, co vždy dělala. Je aktuální ve skladbě Radio Bagdad, politická v Gandhi a naopak květinově romantická v titulní Trampin´ či Peaceable Kingdom.

Nad tím vším je nesmírně silná. Její písničky jsou naléhavé, alt v hrdle emotivní a v každém slovu je barva, která náladu definuje bez nutnosti chápat přesně, o čem je řeč.

Na Trampin´ není nic navíc. Je patřičně vrchovatá, nepřetéká však. Snad proto, že je tak přitažlivá. Od začátku do konce.

Patti Smith: Trampin´

Sony Music/Bonton, 63:41